Jsem dítě štěstěny a vážím si toho

Kytarista a zpěvák Zdeněk Bína žije svůj život naplno a rád. Ke štěstí mu nechybí nic.

Zakladatel a frontman bývalé pardubické kapely -123 min. Zdeněk Bína se momentálně věnuje akustické hudbě. Chystá novou desku a před měsícem se odstěhoval do Litomyšle. Život, který žije, je pro něj jedna velká radost.
„Jsem dítě štěstěny. Od osudu jsem dostal obrovský balík dobrých věcí. A vážím si toho,“ říká Bína.

1. Vztah s přítelkyní a maminkou Největší radost je vztah s mojí milou. O něčem podobném spíš lidé jen sní. Žijeme s Kristýnou spolu dva a půl roku a brzy se vezmeme. Uvědomujeme si, jak je to výjimečné, a vážíme si toho. Snažíme se na to dávat pozor a zalévat jako kytku. A ta radost se ještě víc rozvine, až budeme mít děti. Mám i bezvadný vztah s mojí mámou. Vyrůstal jsem bez táty, proto je naše pouto pevnější. Díky mámě mě od malička obklopovala výborná muzika. Spíš než máma a syn jsme dva „prdlí kámoši“, kteří, když se vidí, se spíš baví a koukají spolu na filmy.

2. Hudba Našel jsem v muzice úplně největšího parťáka a kamaráda Jana Urbance. Naplňuje nás to víkend co víkend na koncertech. Je to báječné a harmonické. Neexistují mezi námi žádné hádky, problémy, dohadování, soupeření ega a podobné věci. Když cítím, že mají lidé z koncertu radost, je to úžasné. Vnitřně si říkám, že se ještě tisíc životů budu muset snažit, abych to osudu splatil. Mám možnost dělat hudbu, kterou miluji, s lidmi, co mám rád, a ještě to tolik lidí v publiku potěší.

3. Přátelé Jsou jako moje druhá rodina. Kdyby se mi v jakémkoliv koutu republiky stalo něco s autem, nic se neděje. Vím, že můžu někde přespat, vlézt v noci do ledničky a chovat se tam jako doma. S přáteli se vídám hodně. Nejlépe mi je v Mikulově, kde mám takovou velkou skupinu kamarádů. Polovička z nich jsou muzikanti a druhá vinaři. A úplně nejvíc si tam odpočinu. Až nebudu muset tolik cestovat, tak se na tu jižní Moravu odstěhujeme.

4. Filmy Pořád něco sjíždíme. Mně se líbí filmy od Jima Jarmusche, třeba Noc na zemi, který je plný humoru a nadhledu. Také mám rád bratry Coeny. Jejich Big Lebowski je pro mě a spoustu mých kamarádů komediální bible. V poslední době mě hodně překvapil snímek Devět životů s Willem Smithem. Občas s kamarády očima malých kluků sledujeme nějaké sci-fi. Víme, že je to hrozná kravina, ale nám se prostě líbí, jak tam všechno bliká a střílí.

5. Jídlo Jsme vegetariáni. V restauracích jsou bezmasé pokrmy docela žalostné. S přítelkyní máme rádi gurmánskou italskou kuchyni. V Praze jsme natrefili na restaurace, kde opravdu vaří starý Ital, a poprvé ochutnali, jak mají těstoviny správně chutnat. Snažíme se doma vařit stejně jako v našich oblíbených restauracích. Kupujeme kvalitní suroviny. Na jednoduchou úžasnou italskou pastu jsou potřeba jenom tři čtyři ingredience.

6. Cestování Díky hudbě jsem poznal spoustu míst, kam bych se v životě nedostal. Každý týden mi vytře zrak jenom to, kolik je v Čechách nádherných zákoutí a měst. Nikdy bych neřekl, že můžu mít krásné zážitky z takového města, jako je New York. Vyrazilo mi dech, jaké je to citlivé a umělecké místo. Nikde jsem nezažil masu lidí, která by byla k sobě tak ohleduplná. Stačilo, když o vás někdo zavadil bundou a hezky a upřímně se omluvil. Letos nás čeká velký jazzový festival v Pekingu. Moc se těším.

7. Řízení auta Strašně rád řídím auto. Kdybych nedělal hudbu, věnoval bych se tomu víc. Mám pár kamarádů, kteří jezdí rallye a jsou opravdu hodně dobří. Pochytávám od nich základy. Když jsou k tomu podmínky, trochu s autem divočím. Samozřejmě nikoho neohrožuju. Někdo mě třeba lituje, když jedu po koncertě z Ostravy domů, ale pro mě je to naopak relaxace. Vychutnávám si to a poslouchám u toho jednu desku za druhou. V noci, když je všude tma a člověk se jen monotónně soustředí na čáry na silnici, vnímá muziku parádně.