Karviná má hlavní nádraží. Kvůli uhlí

Díky uhlí patří Karviná k městům, kde vlaky jezdily už v polovině devatenáctého století. A uhlí železnici mnohokrát poznamenalo. Například město mělo hned dvě hlavní nádraží. „To původní kdysi stálo v Dolech. Postavili ho přesně uprostřed třicetikilometrové části Košicko-bohumínské dráhy z Bohumína přes Orlovou do Těšína,“ říká historik Petr Štefek. Bylo to jedno z prvních nádraží v Česku, která měla v názvu slovo hlavní. „Jezdily tudy nákladní vagony s uhlím i mezinárodní rychlíky z Berlína do Bratislavy. Dnes ho už využívají zase jen kvůli přepravě uhlí,“ popisuje Štefek.
Kvůli poddolování původní budovy postavili úředníci nové hlavní nádraží tam, kde stojí dodnes. Patří k nejmodernějším v kraji. „Jsem ráda, že docela nedávno budovu opravili, protože je to vizitka celého města. Nejezdím vlakem každý den, ale jsem ráda, že si čekání můžu zpříjemnit v pěkné budově,“ pochvaluje si Jaroslava Veselá.
Historie železnice na Karvinsku je ale mnohem starší než obě hlavní nádraží. Dráhy spojovaly doly s okolím a vznikaly a zanikaly podle toho, jak přibývalo a ubývalo jednotlivých šachet. A koleje pak spojovaly dráhy s důležitými podniky.
„Vítkovické železárny v čele s Anselmem Rothschildem nechaly postavit trať z Michálkovic k jámě Bettina v Doubravě. Vlaky po ní začaly jezdit 12. září 1870 se spojkou do stanice Doubrava na Košicko-bohumínské dráze,“ popisuje historik. Celá trať z ostravského uhelného nádraží v Přívozu do Doubravy byla základem Báňské dráhy, která byla i s odbočkami dlouhá více než čtyřiatřicet kilometrů. Když koncem sedmdesátých let dráha přestala na hromady uhlí stačit, vznikly vedle ní koleje ještě jedny. Vedle Báňské dráhy to ale byla především Košicko-bohumínská dráha, která karvinskému kraji vydělávala peníze. „Poprvé se po její časti z Bohumína do Českého Těšína projel vlak 1. května 1869 a ještě stejný rok se dráha propojila s Báňskou,“ dodává Štefek. Časem pak přibyly přípojky do Karviné, Orlové, Dětmarovic a Louk nad Olší.

Dráha ve vlastnictví dolů

Po osvobození Československa dráhu neznárodnil stát, ale vlastnily ji Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly. „Po válce, ale i dnes je dráha závislá na tom, jak postupuje těžba uhlí. Často se stávalo, že kvůli poddolování mohly vlaky po kolejích jezdit jen desetikilometrovou rychlostí,“ vysvětluje Štefek.