Na posteli se zmítá žena v bolestech. U porodu asistuje porodní bába. Průběh se ale komplikuje. „Musí do nemocnice,“ rozhoduje přivolaný lékař. Píše se začátek dvacátého století a písecká nemocnice je v plenkách, stejně jako dítě, které v ní přichází o něco později na svět.
Byla to doba, kdy místo inkubátoru dávali rodiče novorozeně vyhřát do trouby. „Při předčasných porodech před sto lety to porodní bába radila. Ve světnici minimálně přitápěli a dítě bylo jakoby v teplém inkubátoru. Zůstávalo ale spíš na přírodě, jestli dá novorozenci šanci,“ říká k dřívějším praktikám ředitel písecké nemocnice Jiří Holan.
Dnes lékaři dokážou vypiplat i miminko narozené mnohem dříve, než byl termín porodu. Za sto let se hodně změnily také možnosti v péči o těhotné. Právě díky vybavení jsou dnes schopní léčit například nemocné dítě ještě v děloze nebo hned po narození. Před sto lety, kdy miminka až na výjimky přicházela na svět doma, to bylo absolutně nemyslitelné.
Mezi prvními se v písecké nemocnici narodila Marie Krátká - Venduláková. „Když jsem přišla na svět, bylo mojí mamince osmnáct let a bydlela ve Lnářích. V nemocnici byla už měsíc před porodem, protože spadla ze schodů a myslela si, že bude rodit dřív. Znala se dobře s panem doktorem Šťastným, který tehdy nemocnici řídil, i s jeho paní a byla s nemocniční péčí moc spokojená,“ vypráví pamětnice. Narodila se 16. října roku 1915 a letos oslaví už šestadevadesát let.
Jak s úsměvem dodává, příchod na svět ve zdravotnickém zařízení ji v dobrém slova smyslu poznamenal, protože celý život pracovala v Červeném kříži.
To, že matky nerodily doma, nebylo v tu dobu běžné.
„V nemocnici dlouho ani neměli profesionálního porodníka. Pracovaly tu jen porodní asistentky. Ještě v roce 1936 byly smluvní, kterým museli platit. Sál zřídili z jednoho pokoje na interně až kolem roku 1940. Říkali tomu slehárna,“ popisuje ředitel píseckého muzea Jiří Prášek.
Některé metody ale nezměnil ani čas. Třeba kleště, po kterých doktoři sáhli ve chvíli, kdy se porod zastavil, používali tehdy stejně jako dnes. Jsou třeba ve chvíli, když už není možný císařský řez.
„Takových případů míváme minimálně, protože přinášejí rizika. Od toho jsou moderní přístroje, abychom včas zjistili, jestli bude nutný císař,“ vysvětluje ředitel nemocnice. Tento zákrok byl
v devatenáctém století naprosto výjimečný. Úmrtnost žen po něm byla padesát až devadesát procent. „Ale prevence zanesení infekce do těla, nové šicí materiály, objev krevních skupin a možnost transfuze
a používání antibiotik ho posunulo mezi rutinní operace. Tvoří třicet procent porodů,“ vysvětluje primář gynekologicko-porodnického oddělení Michal Turek.
Průběh klasické cesty dětí na svět se za léta moc nezměnil. Matku ale ohrožovaly komplikace, které dnes lékaři umějí odstranit. „Například rozsáhlá porodní poranění, silná krvácení, infekční komplikace v šestinedělí,“ doplňuje Michal Turek.
Nezanedbatelnou příčinou úmrtí byly i potraty do osmadvacátého týdne těhotenství. V naprosté většině kriminální, podomácku provedené. Častá byla také smrt při mimoděložním těhotenství. V dnešní době lze předcházet nebo léčit většinu těchto problémů.
„Úmrtnost novorozenců se v současné době pohybuje okolo čtyř až pěti promile, což řadí české porodnictví na světovou špičku. Hrubým srovnáním zjistíme, že toto číslo bylo v roce 1920 celých 128 promile. To je 128 zemřelých novorozenců a dětí do jednoho roku na tisíc porodů,“ upozorňuje Turek.
Počet žen, které při porodu zemřely, je v současnosti do dvaceti na sto tisíc narozených dětí. Před šedesáti lety to bylo čtyři sta a před sto lety ještě o něco více.
V písecké nemocnici stále více budoucích maminek využívá možnosti epidurální analgezie. Díky této metodě je porod mnohem méně bolestivý, protože mají znecitlivěné tělo od pasu dolů. Epidural ovšem využívají lékaři také při dalších zákrocích třeba v chirurgii.
O čem se před sto lety zdravotníkům ani nezdálo, jsou laparoskopické operace.
Zatímco v minulosti odcházel pacient po operaci slepého střeva s několikacentimetrovou jizvou, dnes mu zůstává buď jeden vpich v pupíku a nebo navíc ještě dvě dírky v podbřišku. Je to komplikovanější pro operační tým, ale lepší pro pacienta.
U operace tlustého střeva je výhodou takzvaný stapler. Zjednodušeně řečeno, uříznou kus střeva a konce přišijí k sobě. „Dáme na něj svorku, secvakneme a máme ho sešité. Zbytek se rozpustí. Je to
o technologiích víc než o rukou, pořád vycházíme z klasické chirurgie,“ míní Jiří Holan.
Také péče o starší pacienty je nesrovnatelná. Lůžková kapacita nemocnice neumožňovala před sto lety hospitalizovat každého.
„Zakladatel nemocnice, Václav Šťastný, dokonce napsal na hejtmanství a okresnímu zastupitelstvu, že nebude hospitalizovat lidi nad šedesát let. I pokud by je totiž vyléčil, trvalo by to delší dobu, chyběla by lůžka pro ostatní a on by nemohl pomoci mladším, kteří společnosti ještě něco přinesou,“ popisuje ředitel Holan.
Dnes jsou rehabilitace a následná péče v písecké nemocnici na vyšší úrovni než v podobných zařízeních. Je to díky iktovému centru neurologie, akutní péče o nemocné s mozkovou mrtvicí. Přineslo posun v rehabilitační a následné péči o pacienty po mozkových mrtvicích, po operacích kloubů, náhradách kloubů, operacích páteře.
Vývoj ve zdravotnictví jde dopředu a nemocnice je stále plná novinek. Patří mezi ně i odběr a uchování pupečníkové krve při porodu, špičkový hematologický analyzátor, který slouží k laboratornímu vyšetření krevních obrazů.
Pupečníková krev slouží obdobně jako kostní dřeň k léčbě leukemie. Záleží na rozhodnutí ženy, jestli ji chce uchovat. Tato služba umožní maminkám, které rodí v písecké nemocnici, požádat o odběr pupečníkové krve svého dítěte.
Hematologický analyzátor zase ulehčí práci laborantů, protože vzorky krve nemusí zkoumat pod mikroskopem, ale uvidí je na monitoru. Navíc, dálkový přenos obrazu umožní odečítat vzorky z kteréhokoliv místa na světě v případě, že je lékař mimo laboratoř nebo v zahraničí.
Doktoři tak rychleji určí pacientovu diagnózu a mají možnost nálezy konzultovat on-line se specializovanými pracovišti. To zkracuje rozhodnutí o případné hospitalizaci, ale znamená to i včasnější zahájení léčby.
Od hřbitova se stěhovali
Nemocnici, která má
v současnosti 443 lůžek na deseti odděleních a zaměstnává téměř osm set zaměstnanců, založil na současném místě lékař Václav Šťastný.
V Písku před ní ale byla dříve už dvě nemocniční zdravotnická zařízení.
První stálo u svaté Trojice. „Nicméně bylo to zařízení velmi ubohé, vlhké a navíc vchod a zároveň východ mělo do areálu hřbitova, což jistě případným nemocným na psychice nepřidalo,“ popisuje Prášek.
Od roku 1851 fungovalo jedno na místě dnešního městského úřadu v Budovcově ulici. Mělo jeden pokoj, jednu umrlčí komoru, pracovnu služky, pradleny a lékaře.
Právě Václav Šťastný společně s obyvateli přilehlých ulic napsal dopis na okresní hejtmanství, že když jdou lidé na mši do kostela, vadí jim zápach umrlčí komory a požadují, aby byl postavený takzvaný chorobinec jinde.
Zastupitelé vybrali místo, okolo kterého tehdy nebyla žádná zástavba, a v roce 1908 položili základní kámen nové nemocnice. Oficiální název byl Všeobecná veřejná nemocnice císaře a krále Františka Josefa prvního. „Šestého července roku 1911 tam pak v jednom dnu přestěhovali všechny pacienty,“ vypráví Prášek.
Původně oddělení rozdělovaly pavilony, jednotlivé vily. V těch se nacházela chirurgie, interna, infekční, administrativní budova, hospodářská budova s kuchyní a prádelnou a kaple s pitevnou.
Před sto lety měla nemocnice 133 lůžek a pracoval v ní vedoucí lékař, dva sekundáři, osm civilních sester a sluha.
Nemocnice v Písku
Nemocnici v ulici Karla Čapka založil lékař Václav Šťastný
Základní kámen byl položený v roce 1908
Během jediného dne stihli v roce 1911 přestěhovat do nového chorobince všechny pacienty
Dnes má nemocnice 443 lůžek, před sto lety jich bylo 133
