Podnikatel, herec, hudebník, moderátor. Z výčtu jeho aktivit to zdaleka není všechno. Jaroslav Kříž, v Nymburce velmi známá persona, je renesanční člověk. Po profesní i duchovní stránce se rozvíjí speciální četbou. Se známými lidmi se rád potkává na klidných místech, tedy tam, kde mu co chvíli nedrnčí telefon. A když je ve stresu, chodí – třeba do rakouské metropole Vídně. Pokud se mu zachce, tak „zmizí“ do jižní Afriky. Čtvrtý díl letního seriálu týdeníku Sedmička o sedmi radostech osobností Polabí je všechno možné, jen ne konvenční.
Crossband Crossband je naše kapela a takové moje dítě. Píšu muziku, skládám texty a tak nějak se starám o věci kolem. Fungujeme necelých šest let a máme odehráno docela dost. Kromě Rock for People jsme byli už asi na všech větších českých festivalech. Letos i na Votvíráku v Milovicích, kde jsme vystupovali na stejném pódiu jako Metallica, což byl sám o sobě skvělý zážitek.
Divadlo
Hraju v nymburském divadle a mám docela štěstí, že dostávám hlavní role. Zatím většinou milovníky, ale to se s přibývajícím věkem bude měnit (smích). Působení v televizních seriálech spíš beru jako doplněk. Mám nebo měl jsem v nich pár epizodních rolí – v Ordinaci v růžové zahradě, v Ošklivce Katce, v Redakci.
Talkshow
V nymburském divadle provozujeme talkshow Večery v klubu. S Davidem Šitavancem vždy pozveme „nymbursky“ známého člověka a celorepublikově oblíbenou osobnost. K tomu hraje kapela, střídavě se povídá a poslouchá.
Chození
Když mám nějaké stresy, seberu se a prostě jdu. Ve chvíli, kdy se cítím unavený a mám chuť na pivo, je po starostech. Nedávno jsem všem vyprávěl, že půjdu pěšky do Vídně. Nikdo kolem mě mi nevěřil. A tak jsem jednoho dne zaklapl vrátka a za týden došel do Telče. Kvůli povinnostem jsem se sice musel vrátit, ale na podzim tam dojedu autobusem a cestu dokončím.
Se známými do klidu
To mám rád. Jsem na místě, kde je klid, nikdo mi nevolá. Kolem mě jsou známí lidé, s kterými si mám co říct. A k tomu třeba grilujeme.
Cestování Z každodenního stereotypu občas zmizím i sám. Do Kanady či do Afriky, kde jsem strávil měsíc a půl jako student angličtiny. Bylo to v Jihoafrické republice, v Kapském městě, asi před třemi lety. Žádný problém s bezpečností jsem neměl. A to jsem z různých party chodil nad ránem pěšky a sám. Teď už bych to ovšem neudělal. Pár mých známých okradli na ulici s pistolemi a podobně.
Čtení motivačních knih“
Čtu takové ty seberozvíjející knihy. Životopisy úspěšných lidí, dílka typu Bohatý táta a chudý táta. Televizi doma nemám. Nebo, přesněji: Nechtěl jsem si ji pořizovat, takže jsem na plese vyhrál hlavní cenu, což byla pochopitelně televize. Ale nemám anténu, vážně se na ni nedívám.
