Klíče cinkaly pod schody kostela | e15.cz

Klíče cinkaly pod schody kostela

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Dějiny sametové revoluce v Klatovech se začaly psát u jezuitského kostela.

Byla to tak trochu symbolická středa 22. listopadu 1989. Počasí přineslo první sníh tehdejší zimy a početná skupinka mladých lidí z Klatov se poprvé vydala veřejně vyjádřit podporu studentům demonstrujícím v Praze. Úderem osmé hodiny večer se před klatovským divadlem sešli zdejší lidé, aby si poslechli hymnu a od přímých účastníků pražských demonstrací pár slov o tom, že ne vždy se to, co slyší v rádiu nebo vidí v televizi v souvislosti se svržením režimu, je pravdivé. To, že se setkání konalo právě před klatovským divadlem, nebylo náhodné. Představení tu totiž hráli herci z divadla Semafor.

Někteří lidé si řekli, že se půjdou herců zeptat, jak probíhá revoluce v pražských poměrech. A tak se sešla skupina těch, kteří chtěli diskutovat s herci a další parta náhodných kolemjdoucích. A první setkání v klatovských poměrech mohlo začít. Další shromáždění Klatovanů se konalo o den později. Začalo už ve čtyři odpoledne a náměstí Míru tehdy zaplnilo kolem tří tisícovek lidí. Řečníci se střídali u mikrofonů napájených elektřinou z restaurace Beseda a postavených na schodech kostela. Do povědomí klatovských obyvatel se dostávala jména jako například Jana Kučerová, Radek Otrusina, Jana Tauerová, Ivan Petrů, Václav Žufan či Karel Jungwirth.

„Nedostala jsem se na vysokou, takže po gymplu jsem nastoupila poprvé do práce. S kolegy jsme nevynechali jedinou demonstraci. Cinkali jsme klíči, zpívali a věřili, že se budeme mít líp,“ vzpomíná dnes čtyřicetiletá Hana Malá. Lukáš Valeš z Klatov si události listopadových dnů roku 1989 pamatuje velice dobře ještě dnes.

„Zpočátku to byly hodně smíšené pocity. Na jedné straně radost, na druhé straně obava z toho, jestli režim opravdu padne,“ vzpomíná autor několika publikací právě na téma polistopadové historie. Jenže zatímco část obyvatel Klatov cinkala klíči na shodech jezuitského kostela s vírou v lepší zítřky, milicionáři z tehdejšího Kozaku se 22. a 23. listopadu zúčastnili tvrdého zásahu proti demonstrantům v Praze. Jejich počin se ale u mnohých nesetkal s kladnou odezvou. Kronika města z tohoto roku, která velmi podrobně listopadové události popisuje, se zmiňuje o odsouzení ze strany zaměstnanců řady podniků a firem, například Západočeských mlékáren.

„Byl to rok velkých personálních změn ve společenských, zájmových i výrobních organizacích,“ píše se v kronice Klatov hned na jejím začátku. Řada podniků zažila velký třesk v podobě změn na nejvyšších postech. Stávkové výbory postupně vznikaly na školách. Na sklonku listopadu se zrodilo klatovské Občanské fórum. Předsedou byl zvolen Ivan Petrů, jednatelem Karel Jungwirth. V občanském fóru figurovala jména i některých nynějších politických představitelů města: bývalý starosta Karel Mráz, nebo nynější zastupitelé Jiří Štancl, Ilja Straškraba. První prosincový den se zástupci klatovského OF sešli s tehdejšími představiteli města k prvnímu jednání.

A 13. prosince ozdobila budovu tehdejšího městského národního výboru pamětní deska věnovaná americké armádě generála Pattona, která osvobodila pátého května 1945 Klatovy. Existuje zásadní rozdíl mezi tím, jak se lidé chovali v listopadu 89 a nyní? „Byla to nádherná atmosféra. Panovala euforie, lidé měli k sobě blízko a chovali se navzájem slušně. To v dnešní době chybí,“ myslí si Lukáš Valeš.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newslettery