O uplynulém víkendu hořely ohně pod kotli pálenice v Krásném Poli už od šesti hodin od rána. „Většinou začínáme pálit až tak na přelomu srpna a září. Letos jsme začali už třicátého července,“ říká provozovatel pálenice Antonín Šputa. Pálí se už i v pálenici v Nové Bělé a také v Radvancích se má kvas začít proměňovat v kořalku v nejbližších dnech.
Lidé do pálenic nyní přivážejí zejména třešně a višně. „Už se hlásí i s meruňkami, letos to také vypadá na hodně hrušek a švestek,“ konstatuje Šputa spokojeně. Loňská a předloňská úroda byla z hlediska pěstitelů a provozovatelů pálenic katastrofální. Letošní teplé počasí a také dost vláhy by měly dát na špatné roky zapomenout.
Úskalí paličů kořalky
„Není zas tak těžké se to všechno naučit. Důležité je vědět, jak se má topit, abych taky kořalku nespálil. Někdy tady tak sedím a čekám až čtrnáct hodin denně,“ popisuje Šputa svoji profesi. Ale tak snadné to v pálenici zase není. „Klienti za mnou chodí se slovy: ochutnejte s námi, šéfe. To je potom hlavní se neožrat. Někdy je tady docela sranda,“ směje se Šputa.
Neznalí možná nevědí, že z deseti kilo ovoce lze vypálit přibližně litr padesátiprocentní kořalky. Cena za vypálení litru se pohybuje okolo dvě stě padesáti korun. Vypálit tři sta litrů dobrého kvasu zabere zhruba čtyři hodiny.
O slovo se hlasí laser
Moderní technika nezná hranic. V palírně si mohou lidé nechat vyčistit kořalku laserem. „Když se kořalka prožene ultrazvukem, je pak taková kulatá. Čerstvá bývá ještě tvrdá,“ vysvětluje Šputa.
