Patří mezi nejšikovnější „zdobičky“ pravých hanáckých kraslic, přesto u ní doma lidé velikonoční vajíčka nenajdou. Dvaašedesátiletá Marie Suchomelová svoji první kraslici ozdobila slámou před padesáti lety, od té doby jich vytvořila desítky. „Většinu jsem rozdala příbuzným nebo známým. Další skončily v přerovském a olomouckém muzeu,“ říká usměvavá žena. Její kraslice se dostaly také na výstavu do Holandska, Kanady nebo Austrálie.
Vytvořit vejce ozdobené slámou není vůbec jednoduché, je zapotřebí velká trpělivost. „Nejlepší je sláma z ječmene, ale nesmí být vymlácená. Už se ani nemáčí, ani nežehlí, je měkká,“ popisuje přípravu Suchomelová.
Potom se sláma rozřízne, vyškrábe vnitřní část a nastříhá na úzké proužky. Špendlíkem se pak nanáší lepidlo a postupně se přidává jeden proužek za druhým.
„Záleží na tom, jak složitý vzor si vyberete. Ale klidně dělám jednu kraslici pět hodin a déle. Někdy se zdobí třeba velká husí nebo pštrosí vejce a to už vyžaduje opravdu hodně času. Uživit se tím určitě nedá, hodiny práce vám nikdo nezaplatí,“ vysvětluje. Vzory používané na vejcích se musejí nejdřív předkreslit na papír. Některé motivy vycházejí z tradic, jindy záleží jen na tvůrci, jak moc zapojí svoji fantazii. Na hanácké kraslici by neměla rozhodně chybět cesta a hvězda.
„Mezi klasické vzory patří kosočtverce, trojúhelníky, rovné proužky, kapičky nebo srdíčka,“ říká žena, která se snaží hanáckou techniku zdobení vajec naučit i další generace.
Přes dvacet let vede kroužek Kraslice. Děvčata se scházejí u ní doma v kuchyni.
Patnáct let chodila do kroužku i Jana Kvietková. „Začala jsem ve druhé třídě na základní škole. Když jsem nastoupila do práce, času moc nezbývalo, a tak dělám kraslice jen velmi málo. Ani po letech jsem ale techniku nezapomněla,“ tvrdí Kvietková.
