Jana Jelínková se dočkala ke svým letošním kulatinám dárku od svých dlouholetých kolegů ze Sto zvířat a dalších kolegů z branže a vydala za jejich pomoci sólovou desku Dáma s čápem.
Jedním z neomylných poznávacích znamení alternativní kapely zaměřené zejména na ska Sto zvířat je od samých počátků v roce 1990 charakteristický hlas zpěvačky Jany Jelínkové. Občas cíleně unylý, občas sarkastický, jindy téměř plný pomstychtivosti jako ve známé písni, kde zpívá o tom, že „nejkratší cesta do srdce chlapa vede jeho žebrama“.
Nyní zpěvačka za pomoci kolegů nejen ze Sto zvířat i řady dalších, jako například Filipa Nebřenského, Matěje Belka či Milana Cimfeho, vydala své sólové album nazvané podle jedné z písní na repertoáru domovské kapely Dáma s čápem.
Sto zvířat se s tím nikdy moc nemazali a jejich alba i koncerty jsou pověstné výbušnou energií a ironickými a sarkastickými texty Tomáše Belka. Na svém albu se Jana Jelínková představuje v přece jen decentnější podobě, a to opět díky povedeným poetickým i sarkastickým textům dvorního autora Sto zvířat, které dávají desce místy až dekadentní charakter.
Civilnější projev zpěvačky oproti rodné kapele vyniká v úvodní písni Dětství či lehkém reggae Hodiny. Najdou se však i výjimky, jako třeba v písni Sorry, jsem trochu nalitá, kde si střihla duet sama se sebou a druhý hlas se nese v ukřivděném duchu odpovídajícím stavu velmi pokročilé nalitosti, nebo v písni Holky, kde neváhá nazvat hlavního hrdinu písně „idiotem“.
I po hudební stránce se album přece jen liší od obvyklé produkce Sto zvířat. Píseň Krása okamžiku má podobu mišíkovského bigbítu až jazzrocku, Dnes večer se nese mezi blues a šansonem, v Dokonalé písni znějí syntezátory a elektronické beaty, hodně posmutnělou skladbou je píseň Láska.
Tradiční ska tak zastupuje jen Plešatá zpěvačka. Jana Jelínková je nedílnou součástí Sto zvířat a dlouholetou členkou alternativní scény. Dárek, který od svých spoluhráčů a kamarádů ke svému výročí dostala, dopadl velmi vkusně a smysluplně.
