Recenze: Nové drama Lesageho je básní o lámání srdcí

Genesis

Genesis Zdroj: profimedia.cz

Genesis
Genesis
Genesis
4
Fotogalerie

Režiséru Philippu Lesagovi sice bylo už dávno čtyřicet, evokovat emocionální turbulence mládí dokáže ale jako málokdo jiný. Frankofonní Kanaďan už natočil jeden film, který na sebe navenek tolik neupozorňoval, uvnitř však skrýval bohatou, znepokojivou poezii. Jeho hraný debut Démoni v roce 2016 patřil k nejzajímavějším doporučením na karlovarském festivalu, kam režisér osobně dorazil. Novinka Genesis nyní dorazila i do české distribuce.

I v novince Lesage uplatnil svůj podmanivý styl pozorovatele, který přesto nenechá stát diváky nezúčastněně. Zatímco Démoni se zaměřili na strachy a úzkosti dětství a jejich důsledky, Genesis, které díky přítomnosti postavy mladého Felixe z Démonů můžeme brát za volné pokračování, zajímá zrod první touhy. Sladkobolného, těžko popsatelného, nejistého a všepohlcujícího citu.

Sladkobolný a pohlcují je i samotný film, v Lesageově režii ale není ani stopa po nejistotě. Jeho promyšleně strukturovaný snímek má kumulativní efekt. Zpočátku se rozchod a nový vztah mladé Charlotte a eskapády třídního klauna na chlapecké škole Guillauma, kterému dochází náklonnost ke spolužákovi, zdají jako další z příběhů o adolescentním zrání. Dvojice sourozenců jsou ale hlubší a překvapivější postavy, než známe z filmů o střední škole. A jejich životní tápání, která obsáhnou i sociální (ne)přijatelné odlišnosti, sexuální využívání a každodenní krutosti, pomaličku gradují k tiché srdceryvnosti.

V momentě, kdy by jiný film skončil, se pak Lesage rázem přesune k nyní asi třináctiletému Felixovi, který na letním táboře u ohně spatří stejně starou dívku. Až si prožije i jejich nevinnější, něžnější, přesto podobně drtivou epizodu, bude divák odcházet s pocitem, jako by se s ním zrovna někdo rozešel – a s vděčností, že to vše zažil.

Začátky u dokumentu vytrénovaly Lesage v pozorování lidských bytostí s neokázalou empatií a Genesis díky tomu poskytuje emocionální i estetický zážitek. Jeho neuspěchané, poeticky výmluvné kompozice a přesně použitý soundtrack se snoubí s nesentimentálním, chápavým, dospěle poučeným soucitem s křehkými lidmi, kteří ještě věří ve šťastné konce a osudovou lásku.

Autorka je spolupracovnicí redakce

GENESIS

(drama, Kanada, 130 minut)

Režie a scénář: Philippe Lesage
Hrají: Théodore Pellerin, Noée Abitaová,
Pier-Luc Funk, Édouard Tremblay-Grenier
Hodnocení: 90 %