Lov prověřuje pouto dravce a člověka

V Pátku u Poděbrad se sešli sokolníci. Jejich dravci lovili zajíce, srny a bažanty.

Víc než třicítka sokolníků s orly, jestřáby a sokoly na rukou se na poli poblíž myslivecké chaty kousek od Pátku rozestoupila do řady. Dravce za chvíli čeká boj.

Ještě před ním je hospodář páteckého mysliveckého sdružení Milan Volejník požádal, aby ušetřili slepice bažanta, kterých v přírodě ubývá.

„Připomínám, že orli mohou lovit i srny, ale jen slabou nebo nemocnou zvěř. Lovit lze zajíce, bažanty a kachny,“ říká Volejník.

„Jestřáb,“ ohlásí někdo z řady a vypustí dravce. Všichni ostatní se zastaví, aby ho nelákalo zaútočit na jiného dravce.

Zajíc kličkuje mezi řepou a nakonec uteče. Přivolaný pták ladně dosedne na ruku svého pána. Tentokrát neuspěl.

Opuštěná srna takové štěstí jako zajíc nemá. Lovec sundá orlu čepičku z hlavy a ten okamžitě zahlédne běžící srnu. Za pár vteřin je u ní a pařáty ji za hlavu strhne k zemi. Sokolník doběhne k omráčené zvěři a speciálním tupým nožem jí dá tak zvaný záraz. Tím ji usmrtí. Orel se pouští do kořisti. Chvíli může žrát a pak ho jeho majitel dokrmí masem z batohu.
Lovci přecházejí z řepného pole o kus dál na zoraný lán.

„Jestřáb,“ zazní opět výkřik. Dravec během chvilky uloví zajíce. Muž pospíchá, aby mu ho pomohl přidržet, protože má nad dravcem váhovou převahu.

„Sokolníci to umějí. Je to jejich celoživotní záliba,“ říká hlavní organizátor setkání Luboš Vaněk.

„Mezi myslivci jich máme pět. Každý rok jim umožňujeme lovecké setkání, na které si zvou přátele se stejným koníčkem. Letos se sešli už pošestnácté,“ doplňuje ho Volejník.

Blíží se večer a sokolníci se z lovu vracejí do vytopené chaty. Také Vladimír Franc z Pátku a jeho roční samice orla skalního Ara.

„Denně s ní chodím tak na dvě hodiny cvičit. Pátečtí myslivci nám vyčlenili prostor na výcvik dravců. Když něco ulovíme, nahlásíme to hospodáři, který nám to odečte z podílu na ulovené zvěři,“ vysvětluje Franc.

S dravci loví i ženy. Jana Malinovská přijela do Pátku s ročním orlem Gerym z Pece pod Sněžkou.
„Sokolnictví se věnuji už přes dvacet let. Postarat se o rodinu a ještě denně chodit s Gerym lítat, je docela náročné,“ podotýká Malinovská.

Pro Aleše Steinbrechera ze Slaného se jeho koníček stal zaměstnáním. Cvičí dravce na ruzyňském letišti.

„Každé letiště má svoje sokolníky. Zaháníme ptáky, kteří by mohli letadlům způsobit potíže,“ říká Steinbrecher.

„Víte, co je na lovu nejhezčí? Že to je boj přírody proti přírodě. Je to férovější, než kdybychom používali zbraně. Navíc každý lov dokonale prověří, jak pevné je pouto majitele a dravce. Ten může kdykoliv zbloudit a člověk o něj přijde,“ dodává Steinbrecher.