Magická Riga skrývá to nejlepší z Pobaltí. Turisté naleznou moderní město i úžasnou přírodu v okolí
V lotyšské metropoli Rize a v jejím okolí lze na malém prostoru najít skoro všechno, co je z turistického hlediska typické pro Pobaltí. Středověké hrady, malebné bažiny, skanzen s venkovskými chalupami i ponuré stavby z dob sovětské okupace.
Říká se, že Riga je jediné skutečné pobaltské velkoměsto. Něco na tom je. Jejích 700 tisíc obyvatel představuje víc než třetinu populace celého Lotyšska. A zatímco estonská metropole Tallinn i litevský Vilnius mají přes svou nespornou krásu trošku provinční atmosféru, v Rize panuje čilý bzukot a vedle malebného historického centra má město i sympatickou moderní tvář.
Pro českého turistu, který by chtěl ochutnat jakýsi vzorek Pobaltí stylem „snadno a rychle“, je Riga zajímavou alternativou. Zpáteční letenka z Prahy se dá sehnat už za nějakých pět tisíc korun a Riga má tu výhodu, že hned na jejích předměstích lze najít skoro všechno, co patří k symbolům Pobaltí.
Do přírodního parku Kemeri s rozlehlou bažinou nebo do malebného údolí řeky Gauja lze snadno dorazit příměstskými vlaky, ke skanzenu u jezera Jugla dokonce jezdí městské tramvaje. I za pouhý prodloužený víkend se tak dá v Rize a jejím okolí zažít celkem pestrá demoverze Pobaltí.
Rigu založili ve třináctém století křižáci, kteří přišli obrátit místní obyvatelstvo na křesťanskou víru. Ve středověku se stala hlavní baš- tou rytířského Livonského řádu a patřila mezi hanzovní města. Později ji postupně ovládla polsko-litevská unie, pak Švédsko, pak carské Rusko.
Každý nový pán za sebou ve městě zanechal nějakou pěknou stavbu, takže historické centrum Rigy se svými kostely a honosnými měšťanskými domy může někomu připomínat trochu Stockholm, trochu Petrohrad, trochu německé přístavy.
Za vidění stojí například Rižský zámek na břehu řeky Daugavy. Za komunismu byl Pionýrským palácem, dnes tu sídlí prezident. V areálu je také umístěno několik muzeí. Dominantou města, která je díky 86 metrů vysoké věži vidět z mnoha úhlů, je katedrála svatého Jakuba. Další z dálky viditelnou stavbou je luteránský kostel svatého Petra. Většina historických budov je koncentrována ve starém centru zvaném Vecriga, kde lze nalézt také elegantní radnici.
Riga má i své memento ve stylu stalinského baroka. V době sovětské okupace tu vyrostla 108 metrů vysoká výšková budova, v níž sídlí Lotyšská akademie věd a která svým pojetím velmi připomíná pražský Hotel International nebo moskevskou Lomonosovovu univerzitu. V 17. patře budovy, která byla dostavěna v roce 1961, je dnes vyhlídka, z níž si je možné dobře prohlédnout celou Rigu z ptačí perspektivy.
Přímo na východním kraji města lze obdivovat výrazně jednodušší, ovšem neméně působivou architekturu. Na romantickém místě – v borovicovém lese na břehu jezera Jugla – vybudovali Lotyši skanzen, do nějž přemístili z celé země téměř 120 lidových staveb. Jsou tu vidět typické domky různých částí pobaltského venkova. Každý rok se také ve skanzenu koná na dvacet folklorních festivalů, trhů, kovářských sešlostí a dalších kulturních událostí.
V Lotyšsku lze vidět na mnoha místech chalupy ještě reálně obývané a dojmu z autentické vesnice se nic nevyrovná. Výhodou skanzenu ale je, že vedle sebe staví domky z různých regionů a opatřuje je odborným komentářem, takže lze získat o lotyšské lidové architektuře i řemeslech ucelenou představu na jednom místě.
Opačným směrem, na západním předměstí Rigy, začíná Velká bažina Kemeri. Rozlehlé mokřady zabírají plochu více než šesti tisíc hektarů. V roce 1997 tu byl vyhlášen národní park. Část nádherné bažiny, kde lze mimo jiné mezi rezavými jezírky vidět i masožravé rostliny lapající hmyz, je zpřístupněna pohodlnou, asi tři kilometry dlouhou stezkou tvořenou dřevěnými lávkami.
Dobrou vyhlídku po rovinatém mokřadu, který se táhne až za obzor, nabízí rozhledna postavená zhruba v půli stezky. Dřevěné chodníčky by návštěvník neměl opouš- tět, a to nejen kvůli ochraně vzácného biotopu. Bažiny jsou velmi zrádné a bahnem se lze propadat mnoho metrů. Lotyši uvádějí jako odstrašující pří- pad tank, kterému se to stalo v době druhé světové války.
Výchozím bodem výletu na bažinu je lázeňské městečko Kemeri, které využívá k léčbě pacientů i místní bahno a minerální vody. Lázně jsou zastávkou pří- městského vlaku, který jede do Rigy slabou půlhodinku.
Jinou tvář lotyšské přírody představuje údolí řeky Gauja, které leží severovýchodně od Rigy. Oblast, jež také získala status národního parku, je oblíbenou víkendovou destinací obyvatel hlavního města. Lotyši buď sjíždějí samotnou řeku na lodích, nebo se toulají po stezkách v jejím okolí, které si díky malebným pískovcovým skalám, hezkým vyhlídkám a jeskyním vysloužilo přezdívku Livonské Švýcarsko.
| Kuriozitou z novější historie je rozlehlý komplex protiatomových krytů schovaných nedaleko Rigy v podzemí v lesích u obce Līgatne. Do areálu měli být v případě jaderného konfliktu staženi komunističtí pohlaváři z celého Pobaltí. Podzemní bunkr je dnes zpřístupněn jako muzeum a čeští návštěvníci, kteří ještě pamatují branná cvičení, tu budou jako doma. Součástí inventáře krytů jsou klasické plynové masky „s chobotem“, plastové vytáčecí telefony, rudé prapory nebo osvětové nástěnky s podobenkou Lenina. Celková plocha podzemních prostor je téměř dva tisíce metrů čtverečních. Bunkr byl dimenzován tak, aby v něm dokázalo přežít 250 lidí nejméně tři měsíce. Má mimo jiné vlastní studnu, která čerpá vodu z hloubky 150 metrů. Celkem labyrint zahrnuje 90 místností včetně vlastní kuchyně a jídelny či komunikační centrály. Na povrchu je bunkr kamuflován obytnými budovami, hřišti a bazény, které budí dojem běžného rekreačního areálu. Vlastní kryt je schován pod povrchem v hloubce devíti metrů. Z toho pět metrů tvořila vrstva ocele a betonu, která měla sloužit jako štít proti radiaci. |
Zdejší hrad Turaida, který byl založen ve 13. století a dodnes je relativně dobře zachován na hřebeni s výhledem na řeku, připomíná historii rytířského Řádu mečových bratří. Hezký výhled skýtá také zřícenina další středověké bašty, Krimuldského hradu.
V oblasti Guaja leží zároveň největší lotyšské „středisko zimních sportů“. Je nutné to psát v uvozovkách, proto- že se našinci těžko věří, že hlavní lokalita sjezdového lyžování – město Sigulda – má nadmořskou výšku pouhých sto metrů. Převýšení místní sjezdovky, která končí u řeky, je asi 80 metrů.
V optice placatého Pobaltí je ale i tenhle kopeček najednou vítaným zpestřením, jde vlastně o „nejhornatější“ místo Lotyšska. A tak tu umístili dva vleky, dvě lanovky, a dokonce velkou bobovou dráhu, která umožňuje pořádat profesionální závody.
