Mikšovic: Bez hokeje bych nevydržel

Chomutov / Sedmnáct let byl Stanislav Mikšovic součástí A týmu chomutovských hokejistů, ještě o tři roky déle nosil jeho znak na prsou. Věřil, že se mu podaří dostat se s „piráty“ do extraligy. Boj o nejvyšší soutěž si vyzkoušel hned třikrát. Třikrát musel sklonit hlavu před soupeřem. Nikdo nehájil barvy Chomutova déle. Odchod pětatřicetiletého útočníka je téměř symbolický.

Už nikdy neoblékne dres číslo čtyřicet čtyři. A za pár měsíců se ani nebude moct projít po hale, kde se poprvé ve čtyřech letech postavil na brusle. Zatímco stará chomutovská hala už počítá své poslední měsíce žití, Stanislav Mikšovic se kariéry vzdát nehodlá. V dresu Kadaně chce předvést, že je ještě užitečným hráčem.

Očekával jste, že tato sezona bude v chomutovském dresu vaší poslední?

Dalo se to čekat, protože po neúspěchu v baráži musely přijít větší změny. V podvědomí jsem s tím počítal, ale nepřipouštěl jsem si to. Jako hokejista jsem v takové situaci nikdy nebyl, naštěstí rovnou přišla nabídka z Kadaně. Samozřejmě by se lépe odcházelo, kdyby se baráž povedla.

Ambice tohoto týmu jsou jiné než snaha Chomutova o postup do extraligy. Neptají se vás známí, jestli není odchod do Kadaně krokem zpět?

Trenér Kadaně stál o to, abych hrál, a já si ještě nedovedu představit život bez hokeje. Až jednou konec přijde, doufám, že bude moje práce spojená s hokejem, a to v Chomutově. Než tomu ale tak bude, chci Kadani ještě pomoci dosáhnout toho, co chtějí. Předpokládám, že stejně jako letos, budou chtít umístění ve středu tabulky. Spousta lidí se mě ptala, jestli to pro mě není krok zpět, ale nemyslím si to.

Neuvažoval jste o konci kariéry?

Ještě mě nenapadlo, že s hokejem praštím. Měl jsem občas i stavy, kdy jsem padal únavou, ale přemýšlet o tom, co bude dál, jsem musel až teď. Letošní sezona byla navíc úplně jiná, hnala nás velká euforie, která vytlačila únavu stranou. Padla na mě až v zápasech s Ústím.
Nevnímali jsme ani řeči o případné koupi extraligy. Chtěli jsme si postup vybojovat sami.

Necháte si své čísto čtyřicet čtyři?

Když bude volné číslo sedmnáct, vezmu si tohle. Čtyřiačtyřicítku chci nechat v Chomutově.

V Chomutově nenecháte jen své oblíbené číslo. Zanedlouho se už ani nepodíváte, kde jste s hokejem začínal. Je vám líto, že stará hala padne?

Nová hala bude velká změna. Kluci i fanoušci si ji zaslouží. K ní bude patřit i postup do extraligy.

Zažil jste boje o nejvyšší soutěž už třikrát. Kdy jste k postupu měli nejblíž?

Když se postupovalo přímo, v souboji s Ústím nad Labem. Chybělo nám tehdy štěstí. Jak se jim dařilo v extralize jsem už pak nesledoval. Naopak jsem letos sledoval, koho asi budeme v baráži mít. Ještě nikdy nebyla extraliga tak vyrovnaná jako letos. Předtím vždy poslední tým věděl, že bude hrát o sestup a připravoval se na to.

Co vás čeká teď v Kadani?

Kluci už trénují. Oficiálně začíná suchá příprava 17. května. O individuálním tréninku vůbec neuvažuji. Rád trénuji společně s kluky. Mám rád kolektivní hry, basket, fotbal, tenis.

V tenisu, vašem druhém nejoblíbenějším sportu, asi těžko hledáte soupeře?

Mezi hokejisty jsem v tenise nikdy nenašel přemožitele. Oni se mnou už ani nechtějí hrát. Když už si chci užít pořádný zápas, hraju s někým, kdo dělá tenis závodně. Teď budu mít na tenis asi i víc času. Ale to se ještě uvidí. Zatím ani neplánuji rodinnou dovolenou, protože nevím, jak co bude.

Najdete si čas, abyste se zašel podívat na zápasy Chomutova?

Snad to alespoň někdy vyjde tak, že se nebudou zápasy krýt. To bych pak samozřejmě přišel fandit. Přiznám se ale, že chomutovskou hymnu neumím. Ale bílé tričko s logem mám a i nějaký dres bych našel.

Jako nejdéle působící hráč Chomutova jste právem patřil mezi oblíbence fanoušků. Kdo podle vás teď převezme tuto roli?

Mohl by to být Milan Procházka.