Mrzí mě zlé reakce. Chtěli jsme ukázat, že s dětskou obrnou lze žít | E15.cz

Mrzí mě zlé reakce. Chtěli jsme ukázat, že s dětskou obrnou lze žít

Štěpán Sedláček

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Syn Davida Dostála trpící dětskou mozkovou obrnou sklízel potlesk v soutěži Talentmania.

Když David Dostál přihlásil svého dětskou mozkovou obrnou postiženého syna Davida v jeho sedmi letech do soutěže Talentmania, netušil, co všechno tím vyvolá. Chlapec měl obrovský úspěch s napodobováním krále popu Michaela Jacksona. Rodina však musela skousnout i některé nenávistné reakce. Dostál teď líčí, co pro jeho syna účast v soutěži znamenala a jaké to je žít s dětskou mozkovou obrnou. To je nevyléčitelná mozková choroba, která způsobuje poruchy hybnosti.

Kdy jste se dozvěděli o synově nemoci?

Davídek se narodil už v devětadvacátém týdnu těhotenství a lékaři ani nedávali moc šancí, že přežije. Vážil necelé kilo a měřil pětatřicet centimetrů. Ležel v inkubátoru, napojený na přístrojích a několik dní i na kyslíku, kvůli kterému pak musel ve dvou měsících prodělat laserovou operaci očí. Od dvou měsíců jsme pak s Davidem chodili na rehabilitaci. Když mu byl rok, dozvěděli jsme se, že má dětskou mozkovou obrnu a není jisté, že bude někdy chodit. Ve třech letech se poprvé postavil a o pár měsíců později udělal svoje první krůčky. Ve čtyřech letech zvládl první samostatný krok a od té doby se jeho pohyblivost velmi zlepšila. Dodnes ale nepřeskočí z nohy na nohu, neudrží rovnováhu delší dobu na jedné noze, má problémy s chůzí po schodech. Na druhou stranu zkouší lyžovat, bruslit a letos se naučil i plavat.

Proč si David oblíbil zrovna krále popu Michaela Jacksona, kterého také předvedl v soutěži?

Jednou viděl v televizi reportáž o Michaelu Jacksonovi a začal ho v jednom kuse napodobovat. Před dvěma roky o Vánocích mu Ježíšek nadělil jacksonovský obleček, paruku, klobouk, brýle a rukavici. První vystoupení předvedl na mé narozeniny a měl radost, když mu přátelé tleskali.

Opravdový potlesk si David užil v soutěži Talentmania, kam jste ho přihlásil. Jak to tehdy bylo?

Do soutěže jsem ho přihlásil, abych mu připravil nějaký zážitek. Bolesti a nemoci si už v životě totiž užil dost. Když nám pak volali z produkce Novy, že Davida vybrali do pořadu, měl jsem samozřejmě velkou radost. Pak se ale moje pocity značně měnily. Synovo vystupování jsme nebrali jako soutěž, chtěli jsme ukázat lidem, že i s takovou chorobou se dá žít. A také dodat odvahu těm, kteří prožívají podobné trable. Vůbec mě nenapadlo, co účast v soutěži vyvolá mezi nepřejícími lidmi. Navíc už týden po telefonátu z produkce šel Davídek na plánovanou operaci obou nohou a další casting byl až skoro za dva měsíce, jen týden po sundání sáder.

Jaké nepřející reakce jste zažili?

V bulváru o nás psali, že „chtějí hrát na city a získat milion“ a podobně, ale nás se na názor nikdo nezeptal. Přicházely nám i anonymy, že jsem hyena a zneužívám k výdělku syna. Vůbec jsme ale nepředpokládali, že David vedle zdravých soutěžících má šanci. Chtěli jsme hlavně tímto způsobem veřejně poděkovat všem zdravotníkům za záchranu našeho syna. Porota však Davida posunula dál.

A potom ho posílali dál a dál televizní diváci

Ano, do finále postoupil s největším možným počtem hlasů. Na jednu stranu to zavřelo ústa všem „hlásičům“, že jsme se do soutěže probojovali jen díky známosti se Zdeňkem Troškou, na druhou stranu se zase začalo psát, že Davídkovi posílali lidé hlasy ze soucitu. Nic o tom, že byl lidem sympatický kvůli jeho dětské odvaze bojovat s osudem. Naštěstí bylo daleko víc přejících a dodnes se setkáváme po celém Česku i Slovensku se skvělými lidmi. Davidovi chodí psaní i dárečky, máme mnoho nových přátel od Aše až po Košice a zvou ho na různé charitativní i běžné akce.

Jak úspěch v soutěži pomohl Davidovi v jeho boji s handicapem?

Náš syn se svým problémem s nohama žije odmalička a musel si zvyknout, že nedokáže to, co jiné děti. Najednou mu tleskaly stovky lidí a po vystoupení v Bratislavě ho na ulici oslovovali cizí lidé, přáli mu hodně zdraví, nechávali se s ním fotit. Měl z toho obrovskou radost. Získal obrovskou motivaci do života, ve kterém ho čekají další operace.

Váš syn asi útoky bulvárních plátků a anonymní dopisy, které vám chodily, tolik nevnímal, ale jak jste se s nimi vyrovnal vy?

Ne tak docela! David také spoustu věcí vnímal a chování některých lidí si nedokázal vysvětlit. Z toho důvodu jsme se také rozhodli ze soutěže odstoupit a synovi jsme vysvětlili, že ve finále lidem zatančí naposledy a pak už se pojedeme na soutěžící kamarády jen podívat. Navíc po dohodě s produkcí Novy získal ve finále z přišlých esemesek peníze pro porodnici v Brně, Dětskou léčebnu v Boskovicích a Základní školu v Kunštátě. Celkem padesát tisíc korun, a z toho měl velikou radost. Já jsem celý ten nápor odnesl komplikacemi se srdcem a skončil jsem na operačním stole s arytmií.

Vše se nakonec ale v dobré obrátilo a společně s Davidem jste se podívali až do Hollywoodu.

Díky slovenské televizi Markíza, která nás vzala do pořadu Modré z neba. Do Los Angeles jsme odletěli přesně 2. února, v den osmých narozenin Davida. Bydleli jsme v hotelu Hilton, asi čtyři sta metrů od vchodu do filmových ateliérů. David si s sebou vzal svoje obleky z Talentmanie, protože si v Americe i zatančil. Podíval se k domu krále popu, na jeho hrob položil kytici a navštívil i chodník slávy, kde dostal i svoji hvězdu.

Už se těšíte na Štědrý den?

Vánoce milujeme. Na Štědrý den ráno vstaneme o trošku později než ve všední den. Kapra a salát už mám připravené a naporcované od večera. V noci z 23. na 24. prosince Ježíšek přinese borovičku do pokoje a my ji ráno společně s Davidem při nějaké pěkné české pohádce ozdobíme. Na oběd míváme krupičnou kaši, abychom viděli zlaté prasátko, a odpoledne se zastavíme na hřbitově, zapálit svíčku na hrobě mých rodičů. Na kraji lesa pak necháme zvířátkům kaštany, staré ořechy a nějaké jablíčko. Pak popřejeme mým třem dospělým dcerám a jejich rodinám hezký Štědrý večer. Po návratu do teplíčka domova si pustíme české koledy a vánoční písničky, manželka začne vařit rybí polévku a smažit kapra. Po večeři jde s Davidem vyhlížet Ježíška do ložnice, kdežto já ho naopak vyhlížím u stromečku. Pak se pustíme do rozbalování dárků.

Autor: Štěpán Sedláček

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video