Jako očistec bez naděje na zlepšení vidí české zdravotnictví tři stovky lékařů z brněnských nemocnic, kteří jsou ve výpovědi. Chtějí hlavně lepší platy a méně přesčasů, a pokud vláda jejich požadavkům nevyhoví, hrozí odchodem do ciziny. Za hranicemi je však doktorský ráj nečeká. Upozorňují na to lékaři z Brna, kteří se za prací do Německa či Rakouska vydali už dříve.
Podle onkologa Vratislava Strnada, který pracuje na univerzitní klinice v německém Erlangenu, mohou první problémy doktorům nastat už při uznávání atestace. „V Německu jsem začínal úplně od píky. Diplom z univerzity mi uznali, atestace ne. Pět let jsem musel prokazovat schopnosti na pracovišti a teprve pak jsem mohl ke zkoušce,“ vzpomíná Strnad.
Podobné problémy by potkaly především starší lékaře, protože obsahy českých a zahraničních atestací se sjednotily po vstupu Česka do Evropské unie. I mladí doktoři by se však museli obrnit trpělivostí. Objíždění klinik, pohovory a nutná administrativa při uznávání diplomu totiž zabere každému z nich až půl roku.
A ke všemu je většinou nový zaměstnavatel přijme zpočátku jen na zkoušku. „Není obvyklé, aby doktor z ciziny rovnou dostal pracovní smlouvu na dobu neurčitou. V mnoha nemocnicích dostanou lékaři smlouvu nejdřív na čtvrt nebo na půl roku. Až si ředitel ověří, že je dotyčný doktor spolehlivý, nabídne mu lepší smlouvu,“ upozorňuje Strnad.
Podle něj si navíc lékař, který se vydá za pracovním štěstím z Brna do ciziny, bude muset odvyknout na časté povídání se sestřičkami či přestávky na kávu. Pracovní tempo je totiž v zahraničních nemocnicích mnohem vyšší. „Nikdo si taky nedovolí odejít dřív, než mu opravdu skončí pracovní doba. Když si vzpomenu, jak to chodilo v Česku, vidím v tom výrazný rozdíl. Německý lékař prostě neodejde z práce, dokud není vše hotové,“ podotýká Strnad.
Onkolog z Brna si na německý přístup už dávno zvyknul. Kvůli práci na špičkové klinice obětuje mnoho. „Je to náročná práce. Mám zde nesrovnatelně méně volného času, než bych měl doma v Brně. To si musí každý lékař uvědomit. Já jsem do toho šel dobrovolně a jsem spokojený,“ říká Strnad. I on si pochvaluje jedno z největších lákadel zahraničního zdravotnictví – výrazně vyšší platy. Zatímco v Česku si začínající doktor přijde za měsíc průměrně na dvaatřicet tisíc korun hrubého, v německých spolkových zemích dostane v přepočtu až pětasedmdesát tisíc.
Jedno úskalí ale na doktory čeká i v tomto kritériu. Daně jsou totiž v Německu mnohem vyšší, někdy přesahují i čtyřicet procent. „Pracuji v Německu od roku 2004 a počítal jsem s tím, že vydělám peníze, něco ušetřím a za pár let se vrátím. To ale nejde, protože tak vysoký čistý plat nemám. Zároveň jsem si tady zvykl na vyšší životní úroveň,“ podotýká další lékař původem z Brna Petr Čechovský.
Za přetěžování doktorů dostane primář pokutu
V Erfurtu, kde pracuje na gynekologicko-porodnickém od- dělení, si pochvaluje hlavně systém přesčasů a služeb. „Dříve bylo i v Německu běžné, že doktor sloužil v nemocnici čtyřiadvacet hodin a pak šel ještě na osmihodinovou směnu. V Česku to tak funguje dosud, tady už ne. Lékař nesmí v nemocnici strávit déle než čtyřiadvacet hodin, jinak primář dostane pokutu až třicet tisíc eur. Úřad práce si to hlídá elektronicky,“ popisuje systém Čechovský.
To brněnští lékaři musí často se zaměstnavatelem uzavírat kromě pracovní smlouvy i dohody o pracovní činnosti, aby tak ředitelé nemocnic obešli zákony a mohli nechat doktory sloužit i více než jeden den v kuse.
Kromě lákadel ale Čechovský upozorňuje na další věc, kterou musí mít odcházející doktoři na paměti, a to znalost cizího jazyka. „V Německu si nikdo nevystačí s povrchní znalostí jazyka. Ředitelé při pohovoru vyžadují příslušný certifikát z jazykové školy. Bez něj nikoho nepřijmou, i když jim doktoři budou vyloženě chybět,“ tvrdí Čechovský.
Nemocnic, které mají o doktory nouzi, je v Německu stále hodně. Většinou to ale nejsou ty prestižní ve velkých městech, ale ty malé v zapadlých okresech. „Celkově je tu volných míst dost. Časopis místní lékařské komory ze šedesáti procent tvoří inzeráty nabízející práci,“ poukazuje lékař.
Podobná situace panuje i v Rakousku. Podle traumatologa Pavla Bučka, který pracuje ve městě Horn, chybí jen v Dolním Rakousku 250 doktorů všech specializací. „Práce lékaře je zde drahá.
V šestihodinové pracovní době pracuji naplno. Není čas na vysedávání nebo klábosení. A záběr práce je tady širší než na úrazových odděleních v Česku. Na druhou stranu se každá půlhodina přesčasu proplácí,“ líčí Buček.
„Návrat do Brna? To bych byl blázen“
A nachází i další výhody. Nemusí se například starat o administrativu a zdlouhavé psaní lékařských zpráv. „Lékař v Česku dvě minuty vyšetřuje a deset minut píše elaborát. Tady se žádné litanie nepíší. Pacientovi doporučím léčbu, do karty napíšu tři slova a zbytek namluvím do diktafonu. Neomezuje mě ani žádná jiná administrativa. K dispozici máme šest sekretářek, vše jim diktuji,“ porovnává Buček.
Za svoji práci si měsíčně vydělá zhruba 125 tisíc korun čistého. „Do Brna bych se vracel jen z vážných rodinných důvodů, jinak bych byl asi blázen,“ doplňuje Buček. Za sebou má šestadvacetiletou praxi. Jenže výzvu Děkujeme, odcházíme podporují především mladí lékaři. Stěžují si, že za celodenní tvrdou práci berou v průměru jen sto korun na hodinu. V tom přitom není Česko žádnou výjimkou. Doktoři bez atestace si velké peníze musí oddřít mnoha roky špatně placené práce i ve Spojených státech nebo Anglii. V přepočtu stotisícové sumy dostávají až starší zkušení lékaři stejně tak v Londýně, jako v Brně.
„V Anglii mají začátečníci špatné peníze. Pokud ale přežijí šest sedm let, dostanou vyšší platy, a to i v malých nemocnicích. V této pozici už doktor nedělá rutinní případy, je povolávaný jen k těžkým operacím. Devadesát procent zákroků tak v Anglii provádí začátečníci,“ říká Veronika Matušková z Fakultní nemocnice Brno, která se účastnila stáže na oční klinice v Londýně. Tímto způsobem v Anglii předchází přetěžování doktorů. Kvalifikovaní doktoři služby téměř nemají, jen po telefonu jistí méně zkušené kolegy.
Podle Matuškové je práce lékaře v Anglii celkově příjemnější než v Česku. „Doktor je tam vážená osobnost. Nadřízení, personál nemocnice i pacienti se k němu chovají s úctou. Na druhou stranu všechny služby, péče a všeobecná ambulance jsou u nás levnější,“ poznamenává Matušková.
Většina brněnských doktorů ve výpovědi si podle předsedy lékařské odborové organizace v Nemocnici Milosrdných bratří Jaroslava Kutého okolnosti odchodu do ciziny uvědomuje. Svými kroky chtějí hlavně přimět vládu k zásadním změnám. „Nechceme zdravotnictví nechat zhroutit, chceme ho reformovat.
Pokud se ale nedohodneme, budeme muset odejít,“ předesílá Kutý, který je zástupcem primáře anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Po 1. březnu by na něm měl zůstat jediný z dvanácti lékařů. „Dva si už sehnali jinou práci, další kolegyně míří do Anglie a Francie. Já mám místo sjednané v privátním zdravotnickém zařízení, kde budu mít podstatně lepší pracovní podmínky a vyšší plat,“ říká Kutý.
Podle něj ale nemusí většina lékařů s hledáním nové práce spěchat. „Už i politici přiznali, že systém po 1. březnu zkolabuje. V Polsku při podobné akci vydržel jen šestatřicet hodin, v Británii pět dnů. Do týdne se nemocnice bez lékařů zhroutí,“ varuje Kutý.
