To se neokouká, shodli se piloti horkovzdušných balonů při pohledu na Český Krumlov.
Svatováclavské slavnosti mají novou tradici. A s ní i novou drogu, protože kdo se jednou proletěl nad památkami a přírodou Českokrumlovska, získá na tom závislost a chce do balonu znovu.
„Proč? Nahoře to pochopíte,“ zasní se organizátor Petr Soustružník z Větřní, který chce se svým otcem létat nad Krumlovem pravidelně.
Kuriozní šanci odolat nové droze dostala v sobotu posádka balonu, který přistál u Červeného Dvora, kde je léčebna alkoholiků a dalších závislých. „Odmašťovna? Tak to je přesně pro nás,“ glosuje brněnský pilot Radomír Vrána a těší se na křest nováčků. Vždy je totiž čeká povýšení do šlechtického stavu. Nové jméno jim určuje právě místo, kam dolétli.
Symboly čtyř živlů spjatých s létáním spočinou i na hlavě nové „hraběnky“ Jany Hollé, která do Krumlova přijela z Jihlavy hlavně kvůli balonům. Už letěla rogalem, ale rozhled z proutěného koše se jí líbil víc. „Je tam úžasné ticho, nerušený výhled a čas si všechno dobře prohlédnout. A pozdravit ty, kdo jsou dole,“ řekla.
Podívaná na flotilu vzduchoplavců byla pro lidi na zemi velkou atrakcí. Mávali jak o závod. Zahrádkáři odhazovali hrábě a vodáci pádla, automobilisté otvírali střešní okénka a cyklista pustil řídítka tak nadšeně, až ztratil rovnováhu.
Největší starost letcům dělalo, aby je vítr nezanesl až do vojenského prostoru v Boleticích, kde by nemohli přistát. Dopad ovšem bývá pokaždé napínavý – vzpomínají třeba na oboru, od níž neměli klíč, nebo na louku s rozzuřeným býkem.
Zkušený pilot umí mnohé odhadnout předem, ale čím víc o balonech ví, tím větší pokoru cítí. „Každý let je originál, neřídíme ho nějakými vrtulemi. Tím má blízko k poezii,“ shrnul viceprezident Českého balonového svazu Dalibor Adámek.
