O nostalgii a blbosti

Kdysi jsme si s kamarádem půjčili auto a projížděli památky na Chebsku. Brečela jsem vzteky, když mi ukazoval, co se s nimi stalo. Ještě v pětačtyřicátém v nich žili lidé, o necelých čtyřicet let později z nich byly bouračky. Trčely v krajině bez povšimnutí, odrbané, rozpadající se. Přežily obléhání, války, dokonce i Hitlera, ale komunisty nepřežily. Jejich smůla byla, že stály v zemi non grata. U západoněmeckých hranic. Co to je za blbce, kteří nechají padnout kus historie, i kus sebe, nadávala jsem. Když procházím centrem Liberce a vidím, jak mizí malé krámky, mám dost podobný pocit. Kde se stala chyba? Jestli takhle funguje neviditelná ruka trhu, tak je to pěkně na levačku. A to jsem si myslela, že po listopadu 1989 začala dirigovat dění ta pravá.