Mořeplavci vracející se z dalekých moří k pobřeží severního Španělska často spatřili tuto hrozivou hradbu hor jako první známku evropské pevniny – snad tím si pohoří vysloužilo své jméno, Picos de Europa (v překladu Evropské štíty). Více než dva a půl kilometru vysoký hřeben totiž dělí od pobřeží Biskajského zálivu vzdušnou čarou jen 25 kilometrů. Na ten výhled ale raději nevsázejte: právě díky blízkosti moře a všeobecně nestabilnímu podnebí v této oblasti pobřežní nížinu i hory často halí mraky a prudké deště tu jsou i v létě pravidlem. Snad právě v tom je půvab Picos: nikdy nevíte, jaké bude počasí za hodinu nebo příští den.
Do nejhlubší soutěsky
Poměrně snadno můžete do Picos de Europa nahlédnout v mohutné soutěsce Garganta de Cares. Řeka Cares tu mezi kolmými vápencovými stěnami proráží obrovské údolí, které svými parametry aspiruje na jednu z nejhlubších soutěsek celé Evropy: zatímco nadmořská výška údolního dna se pohybuje mezi 250 až 400 metry, okolní štíty dosahují přes 2500 metrů – převýšení tedy činí ohromujících 2300 metrů!
Soutěskou vede poměrně široká stezka, jejíž větší část byla počátkem dvacátého století vybudována pro údržbu vodního kanálu, který vede horizontálně nad údolím a napájí se jím hydroelektrárna u obce Poncébos. Přesto není radno tento výlet podceňovat: projít celé údolí znamená poměrně dlouhou štrapáci (tři a půl hodiny v jednom směru) a štěrková stezka vede místy nad vysokými, kolmými srázy, pod nimiž burácí divoká zelenomodrá voda řeky.
V jižní (horní) části pod osadou Caín je údolí úzké a stinné a stezka vede několika dlouhými, tmavými tunely; později, směrem k severnímu vyústění kaňonu u Poncébos, se skalní stěny poněkud rozevírají, dostanete se asi 300 metrů nad úroveň řeky a potkáte i několik salaší. Společníky vám občas budou dělat ovce a kozy a v letní sezoně i ostatní výletníci – díky poměrně snadné dostupnosti patří výlet do Garganty k nejpopulárnějším cílům v Picos de Europa.
Pro jednodenní výlet soutěskou Cares není mnoho jiných možností než jít po svých tam a zpět stejnou cestou – silnice spojující Poncébos a Caín totiž měří přes 100 kilometrů a nejezdí tu žádná veřejná doprava.
Vápencové ticho nad mraky
Z výšin uzoučké horské stezky se parador, luxusní hotel v lokalitě Fuente Dé, jeví jako malá škatulka od čokolády. Jsme skoro o kilometr výš a halas desítek výletníků, kteří do údolí dorazili za pohodovým odpolednem, utichl. Už dvě hodiny jsme nikoho nepotkali a až do večera to jiné nebude: strmé horské stezky Centrálního masivu (Macizo Central) v Picos de Europa nejsou pro každého. Také však „nepotkáváme“ žádný zdroj vody, tedy nepočítáme-li sporé pramínky ze zbytků tajícího sněhu. Když zastavujeme na krátký odpočinek, najednou se kolem objeví stádečko kamzíků a důvěřivě nás okukují. Ti nejzvědavější se k nám bez obav přibližují až na dva metry: kde tohle ještě zažijete?
Chata Collado Jermoso „sedí“ ve výšce 2060 metrů na okraji útesu, který spadá téměř kolmo do soutěsky Cares. Ráno koukáme těsně nad hranicí mlhy přes údolí na rozeklané štíty Západního masivu a je to podívaná, která se opravdu nenaskýtá často. „Zubaté“ scenérie se střídají po celý den, během něhož přecházíme přes vápencové pustiny Centrálního masivu až pod zdejší ikonickou horu Naranjo de Bulnes (2519 metrů). Jeho přes půl kilometru vysoká západní stěna se při západu slunce nádherně zbarvuje do oranžova a při pohledu na odrazující skálu dobře rozumíme tomu, že lidé dokázali tento kopec zlézt poprvé až v roce 1904.
Dávná historie v údolí
Vedle přírodních krás Picos de Europa možná poněkud překvapivě „bodují“ i historickým významem. Právě do této obtížně přístupné, hornaté oblasti se totiž krátce po arabské invazi na Pyrenejský poloostrov (od roku 711) stáhli křesťané a odtud se začala organizovat reconquista, jejímž prvotním ohniskem se stal klášter Covadonga na západním okraji hor.
Staletí historie jsou cítit i v klášteře Santo Toribio, nádherně položeném na terase nad údolím Liébana, jen tři kilometry od hlavního turistického centra Potesu. Potkáváme tu dost poutníků, kteří míří do Santiaga de Compostela – klášter založený již v šestém století totiž uchovává přes půl metru dlouhý kus kříže, na kterém snad byl v Jeruzalémě ukřižován Ježíš. A my se pohledem z kopce nad klášterem směrem ke štítům Picos s touto podivuhodnou krajinou loučíme.
* ===== Užitečné informace ===== Ubytování Hostal La Serna v centru Potesu (restaurantelaserna.com) účtuje 40 až 50 eur za dvoulůžkový pokoj a noc, v restauraci dokonce najdete slovenskou obsluhu. Doprava Nejbližší letiště se nachází v Santanderu, dostanete se tam z Prahy kombinací dvou nízkonákladových spojů (Wizz Air, Ryanair) nejsnáze přes Milano/Bergamo, Madrid nebo Londýn. Ze Santanderu jezdí třikrát denně autobus do Potesu. Weby**
thepicosdeeuropa.com: turistické možnosti, příroda oblasti, odkazy na horské chaty (anglicky)
picoseuropa.net: podrobný popis turistických možností včetně plánků výletů (španělsky)
spain.info: informace o dovolené ve Španělsku (všechny světové jazyky)
