Pivo, startky a čůčo = punk v Táboře

„Byla zima, asi taková jako tahle, když punk přišel z Plzně,“ začíná osmatřicetiletý Michal Voráček zvaný Šáša vyprávění. Sedí u baru v košili se „sichrhajskami“ a nášivkami. Čepice posetá plackami pamatuje punkové začátky. Přesto nevypadá zas tak výstředně. Než si kšiltovku sundá a nechá zazářit oranžové číro.
Punkem žil Šáša už těsně před listopadovou revolucí. Centrem byla Klokotka – Klokotská hospoda na Pražském sídlišti. Oblíbeným místem byly i parovody pod jordánskou hrází, kde posedávaly skupinky a pily levné víno.
Větší akce se ještě kamuflovaly za svatby. „Už tě nezastaví esenbák, nechce občanku a neřekne: Pane Šášo, zase chčijete na sloupy?“ stěžuje si s úsměvem.
Punkové akce byly na Horkách v nyní zchátralém kulturním domě. „Pivo, žlutá limonáda, čaj a cigára. To byl kulturák,“ vzpomíná Šáša. Hodně jezdili pankáči do Pelhřimova. „Tam byly velký akce, tančilo se až do rána, co kdo uměl a dohromady je to pogo,“ vtipkuje. K punku patří i móda. Nešla koupit, pankáči si tak vše vyrobili svépomocí. „Probodl jsem si uši, navlíkl koženici po strejdovi, rukavice, brejle, přišpendlil anglickou vlajku a nápisy písniček. Brácha mi vysoustružil kužely na bundu. Místo kostkovaných kalhot jsem měl batikovaný rifle,“ jmenuje Šáša. Cílem bylo být nekonformní.
V nepřehlédnutelném ohozu mířil do Bečvárny, která se po Klokotce stala centrem táborské undergroundové rodiny.
Porevoluční volnosti využívaly kapely. V Táboře to bylo uskupení Qýchodu. „V textech se nadávalo na komunisty či na diskotéky,“ vzpomíná Roman Mašát. Hodně se pělo i o alkoholu.
„Šel jsem taky na konkurz do kapely. Řekli mi: Zahraj éčko. A já: kde to je? No, nevzali mě. Chápeš to? Pankáči snad nepotřebujou noty?“ směje se Šáša, který už téměř dvacet let s přestávkami hraje v kapele UBP. Roman Mašát zas stál u začátků Peshaty. Později odešel, chtěl hrát tvrdší punk. To se mu daří v K.Z.O. V kapele píše a zpívá texty proti fašismu, xenofobii či náboženství. V sobotu 12. února má koncert U Lva.
Z českých kapel ho baví Svině! nebo Dezinfekce. Z těch zahraničních poslouchá Oi polloi, skotskou kapelu nezávislou na velkých nahrávacích firmách. „To je známka punku!“ dodává Mašát. V Táboře podle obou pankáčů nebyla punková scéna nikdy tak jednotná a silná jako například ve Strakonicích. Vždy tu chyběly i holky punkerky. Výjimkou je Šášova manželka Mirka „Ale tu jsem si předělal k obrazu svému,“ hlásí Šáša. Mirka přiznává, že k punku přišla až po skejťáckém a housovém období.
Přednost dává melodickému punku, za to tvrdý styl oblékání je jí blízký. Stejně jako experimenty s účesy. V Táboře dokonce otevřela studio Erko, kde se snaží vyhovět extravagantním zákazníkům. Kadeřnickou rekvalifikaci si udělal nedávno i Šáša. Tábor tak má nově pankáčského kadeřníka. Budoucnost táborského punku teď leží v rukou mladší generace. Tu představuje například osmadvacetiletý Michal Tichý a sedmadvacetiletý Filip Dvořák. Oba hrají v kapele Done and Go. Dříve měli kapelu Lepra 32.
„Hrajeme hudbu ovlivněnou americkou punkrockovou scénou s prvky hardcoru,“ popisuje Filip. Punk pro něj znamená svobodu a volnost nejen v hudbě. „Neřešíme ale politiku, svět nespasíme. A myslíme si, že každý by měl první začít sám u sebe,“ dodává Michal. S kamarády založil Bad boys crew. Spolu pořádají koncerty českých i zahraničních punkrockových kapel v místním klubu Orion. „Po rozpadu mé první kapely jsem chtěl podpořit táborskou scénu,“ vysvětluje Michal. Mezi nejvýznamnější kapely, které do Tábora přitáhl, řadí americké Born To Lose, švédské Ticking Bomb či Finy Part Time Killer.
Punkovou image ale už skoro neřeší. „Dřív jsme bývali podstatně punkovější,“ uzavírá se smíchem.

Punkeři v Táboře

Oblíbená místa: Lev, Bečvárna, Hospoda U Křivana, Orion, studio Erko
Důležité akce: koncerty v táborských hospodách, festival Mighty Sounds