Do tramvajové soupravy linky číslo 1, jejíž kapacita byla i s vlečným vozem 88 osob, se tehdy vtěsnalo 140 lidí. Jednalo se z velké části o výletníky, kteří se po krásném dni vraceli z přírody do svých domovů. Při jízdě z prudkého kopce začala mít tramvaj problémy s brzděním a postupně nabrala vysokou rychlost. V oblouku trati se naklonila na dvě kola, vykolejila a narazila do sloupu elektrického vedení. Souprava se zastavila až nárazem do další tramvaje stojící na vedlejší koleji.
Ihned po nehodě se objevila řada spekulací o její příčině. Odborníci se přiklánějí k selhání brzd, což podporuje i fakt, že tramvaj byla značně přetížená a navíc vozový park nebyl dva roky po válce v ideálním stavu. Jak zjitřené poválečné době odpovídalo, objevila se i teorie o sabotáži sudetských Němců. Spekulovalo se i o tom, že řidič si takto vyřešil své osobní problémy. Nic ze spekulací se však později neprokázalo.
Pohřbu obětí, který se změnil v celonárodní smutek, se zúčastnilo zhruba 30.000 lidí včetně ministra vnitra Václava Noska. Státní tryznu na Mírovém náměstí přenášel i rozhlas. V současnosti již tramvaje v Ústí nejezdí.
