Před deseti lety umlkl "dráťák" | E15.cz

Před deseti lety umlkl "dráťák"

Vysílání z Kolína, možnost varování před katastrofami a tak trochu Velký bratr. To vše byl rozhlas po drátě.

Dvanáct a půl tisíce lidí si poslouchalo rozhlas po drátě v našem okrese v dobách jeho největší slávy.

Před deseti lety, když rozhlas končil, bylo posluchačů kolem osmi stovek. Několik desítek lidí přišlo 30. září 1999 přímo do studia vyprovodit „dráťák“ do rozhlasového nebe.

Hovoří k vám Kolín

„Vláda rozhodla o zřízení rozhlasu po drátě na počátku padesátých let,“ vypráví bývalý technik Václav Prukner.

Oproti klasickému bezdrátovému rádiu měl několik výhod, byl levný, jednoduchý a téměř bezporuchový. A v případě ohrožení země ho nebylo možné odposlouchávat.

O deset let později dostaly možnost připravovat si svoje vlastní vysílání i kraje, okresy a jednotlivé obce.

„Kolínské vysílání začalo koncem padesátých let ze studia v Pražské ulici v domě nad poštou. Redakce sídlila v Mostní ulici, kde postupně vznikalo také další studio,“ popisuje vývoj „dráťáku“ v Kolíně Jan Figar.

Profesionální redaktor

Regionálnímu vysílání patřilo týdně dvacet pět minut. Ty tvořilo pět až deset minut zpravodajství, reportáže, rozhovory a hudební program.

Mimo regionu vysílal z reproduktorů, které tehdy měla každá domácnost, celostátní program Českého rozhlasu Praha nebo vysílání pro střední Čechy.

„V Kolíně se možnosti regionálního vysílání využívalo vrchovatě. Byla to zásluha především vynikajícího novináře Rudolfa Dršaty,“ vzpomíná Václav Prukner.

Ve většině okresních míst bylo regionální vysílání menší, spíše se jen upozorňovalo na chystané akce.

„V průběhu šedesátých let už byli v Kolíně redaktoři, hlasatelky i technici zaměstnanci rozhlasu po drátě. V jiných městech tomu tak nebylo,“ vypráví Jan Figar.

Průměrně jeden pořad, který se natáčel v Kolíně, měsíčně putoval do krajského vysílání rozhlasu po drátě.

Studio jako v Rozhlase

V devadesátých letech, těsně před koncem vysílání, se podařilo pracovníkům rozhlasu po drátě v čele s tehdejším redaktorem Petrem Veselským vybudovat v Zahradní ulici velmi kvalitní studio vybavené profesionální technikou používanou i v Československém rozhlase.

„Rozhlasový příjímač pro „dráťák“ stál tehdy stodeset korun a bylo možné si ho pořídit i na splátky. Jeho velkou výhodou byla nezávislost na elektrickém proudu,“ citoval Jan Figar z provozního řádu rozhlasu po drátě.

Ani rozhlas po drátě se nevyhnul poplatkům. Za jeden až tři reproduktory zaplatil posluchač měsíčně deset korun. „Sociálně slabým se však poplatky odpouštěly,“ dodal Figar.

První hlasy pro zrušení rozhlasu po drátě se ozvaly již v osmašedesátém roce. Tehdy uvědomělým soudruhům připadala povinnost mít doma „dráťák“ pro případ, že bude potřeba obyvatelstvo varovat příliš tvrdá.

Od konce osmdesátých let se ale síť rozhlasu po drátě přestala dále rozvíjet a pomalu spěla ke svému konci na sklonku devadesátých let.

Neodvratný konec

Po revoluci již kolínskému Telecomu síť rozhlasu po drátě přinášela víc starostí než užitku, takže se firma rozhodla vysílání o půlnoci z 30. září na 1. října v roce 1999 ukončit.

Vybavení studia, o které tehdy nikdo nestál, si převzal kolínský Dům dětí a mládeže a od roku 2001 jej využívá pro činnost rozhlasového kroužku, který své reportáže publikuje na webu města Kolína.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!