Když při komunistické výstavbě neskončily pod buldozery celé domy a ulice, často to odnesly aspoň dveře. Historické budovy, které budovatelé nezbourali, vybavili moderními vchody, dřevotřískovými nebo prosklenými jako do samoobsluh Jednota nebo do paneláků. Ve městě se ale dají ještě najít stovky starých dveří, některé i s původními klikami. Jedny z nejstarších jsou podle Jiřího Dluhoše z architektonicko-projekčního ateliéru ASA dveře do kostela svatého Jana a Pavla v Místku. „Jsou rokokové, z konce osmnáctého století,“ říká Dluhoš, který se zabývá také rekonstrukcemi historických budov a dveří.
Duch lázní u řezbáře
Řezbář Milan Oboda jedny dveře zachránil za cenu malé krádeže. Má je teď ve svém ateliéru v Mniší, kam se odstěhoval, když opouštěl byt na místeckém náměstí. „Jsou to dveře ze starých místeckých Římských lázní u Staré pošty. Zachránil jsem je tři dny předtím, než většinu lázní srovnaly buldozery se zemí. Kdybych je neodnesl, už by nebyly,“ říká Oboda.
Odhaduje, že jsou z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Byly v zadním traktu lázní. „Je to originál, jsou asi ze smrku. Stačilo opálit letlampou staré nátěry a odřít ocelovým kartáčem,“ říká Oboda. Dveře ozdobil kostrou fretky. Vzácně zachovalou ji našel také v jednom starém domě. Pokryl ji speciálním nátěrem, který ji zacelil a zakonzervoval. Fretka neboli hranostaj je teď znakem jeho řezbářské dílny.
Oboda zachraňuje staré a tvoří nové. Pro vstup do zahrady loni vytvořil bránu z dubu, který měl asi 140 let. „Volal mi starosta Palkovic Radim Bača, že dřevorubci porazili starý dub, jestli bych ho nechtěl,“ vzpomíná řezbář. Oboda ho chtěl. „Nechal jsem kulatinu rozřezat napůl. Z těch půlek jsem udělal bránu, vyřezal do ní různé motivy,“ vypráví Oboda. Dubovou bránou procházejí návštěvníci do jeho tajemné zahrady plné zajímavých zákoutí.
Brána zapadla jako ulitá
Podnikatel Jiří Kajzar toužil asi pět let po kovové bráně z minulého století, kterou zahlédl u domu nedaleko Hnojníku. Teď jí lidé vstupují do kavárny a restaurace Dvorek nedaleko Farního náměstí. Vypadá, jako by tam byla vždycky. „Dříve tam byla plechová vrata. Přemýšlel jsem o vstupu, který by byl vzdušný, přitom jasně odděloval ulici od kavárny,“ říká Kajzar. Kovovou bránu Kajzar do Místku přivezl skoro před třemi lety. „Její původní majitel se nakonec rozhodl opustit svůj dům a bránu mi prodal. Tušil jsem, že tu bude zapadat, ale nebyl jsem si jistý,“ říká Kajzar. A padla přesně. Kajzar ji nechal zrekonstruovat u kováře Jaroslava Hrůzka. Opravil ji „postaru“ a použil nýty místo svařování. Společně se statikem vymysleli, jak bránu pevně usadit. Padlo na to asi dvě stě kilogramů betonu.
Vstupte do krytu
Kovová Kajzarova brána láká k návštěvě, to počmárané plechové dveře u školy na sídlišti Slezská nevypadají na to, že by stálo za to vstoupit. Je to východ z krytu tamní školy, který tam vznikl v dobách studené války. Teď je za dveřmi jeden z nejlepších klubů v republice. „Před šestnácti lety nám nabídl tehdejší ředitel školy, jestli nechceme využít kryt k ‚mírovým‘ účelům,“ vzpomíná majitel klubu Kamil Rudolf. Dveře zůstaly, jak byly. Přibyl nenápadný nápis Stoun. „Neuvažovali jsme o jiném vstupu, i když je pravda, že někdy k nám lidé netrefí. Protože v krytu nefungují mobily, volají na pevnou linku, že nás nemohou najít. Často se ukáže, že stojí skoro u vchodu,“ říká Rudolf.
Sladké motivy cukrárny
Fotoateliér Oty a Evy Ladsbegerových na Místeckém náměstí má vstupní dveře skleněné, secesní motivy jsou napůl leptané a broušené. „Ty dveře jsou tady stejné od dob mého dědečka, který dům koupil v třicátých letech minulého století. Dlouho je ale kryly jiné, dřevěné dveře,“ říká fotograf Ota Landsberger. Před fotoateliérem byla v domě cukrárna U Želiborů. „Nedávno k nám přišla paní, která vzpomínala, že tady chodila do cukrárny,“ říká Landsberger. Počátkem devadesátých let otevřel fotografický ateliér a skleněné dveře opět odhalil. „Podobné máme uvnitř, ale naše děti se postaraly, že jsou z nich jen trosky,“ říká fotograf.
Obrana vlastním tělem
Někdejší zaměstnanec Okresního stavebního podniku Jiří Dluhoš pomohl zachránit původní dveře bývalého úřadu práce ve Frýdku. „Bylo to někdy v osmdesátých letech, kdy se měly likvidovat. Zašel jsem za ředitelem a říkal jsem mu, že jsou kvalitní, dubové, stačí trochu natřít a poopravit,“ vzpomíná Dluhoš. Ředitel ho vyslyšel. A tak dveře i s původní klikou zůstaly na svém místě.
Zaměstnanci hygienické stanice, kteří nechtěli dopustit likvidaci dveří v sídle hygieniků v Palackého ulici v Místku, tak úspěšní nebyli. „Jedna paní je bránila doslova vlastním tělem, ale marně. Byly z počátku dvacátého století. Teď jsou bůhví kde,“ říká Dluhoš. Lituje, že místo nich jsou tam plastové dveře, které dlouho nevydrží a už teď se špatně zavírají.
Původní dveře má například místecká hospoda U Antoníčka. Jsou z konce minulého století. Kdo všechno bral za kliku hospody, která byla a je vyhlášená dobrým pivem, už nikdo nespočítá.
