Britští taneční veteráni The Prodigy natočili svou nejlepší desku za posledních 18 let. Přesněji od alba Fat of the Land, kterému se The Day Is My Enemy dost podobá. Obě spojuje notná míra očekávání, která jsou většinou naplněna. Naopak u desek Always Outnumbered, Never Outgunned a Invaders Must Die se to nestalo.
Liam Howlett a spol. již od roku 1994 a vydání přelomové Music for the Jilted Generation bojují s vlastní slávou a důležitostí pro taneční scénu. Přišli s nezaměnitelným zvukem propojujícím silné melodie, úderné beaty a téměř punkové skandování textů, který dal vzniknout zcela novému žánru. Ten se ale po letech vyvíjel a Prodigy se na tom již nepodíleli a spíše vyrůstání vlastního dítěte pozorovali zpovzdáli. Když v roce 2009 vydali Invaders Must Die, byla konfrontace katastrofální – tvorba Prodigy konkurentům vůbec nestačila. A Prodigy jako studiovou kapelu již mnozí odepsali a přeřadili si ji do kategorie „zajdu na koncert a novou desku si pustím už jen z povinnosti“.
Novinka je v tomto ohledu příjemným šokem. Prodigy přitlačili na tom klíčovém, co jejich hudba může nabídnout – na energičnosti. V té se také blíží dnešním zásadním představitelům agresivní elektroniky, jako jsou Death Grips (ti jsou ale o dost avantgardnější) či o dost víc hiphopové kolaborace Killer Mika a El-P. Prodigy však tuto energii spoutali do svých typicky budovaných písní, které vycházejí z běžné diskotékové produkce. Ale Howlett vše obohacuje o nezaměnitelnou práci s nejrůznějšími zvuky (digitálními i analogovými), kytarovými riffy, breakbeatovými rytmy a překvapivými zvraty ve vývoji sklady.
Zemřel zpěvák The Prodigy Keith Flint. Máme obavy o jeho život, zaznělo na tísňové lince. Více zde >>>
Je to však až tak moc typická deska Prodigy, až se po několika desítkách minut posluchači přinejmenším napoprvé slije v jeden nekonečný track. Přesto jsou zde jasné hitovky jako první singl Nasty, úžasně melodická Wild Frontier připomínající nejsilnější chvíle Prodigy v polovině devadesátých let nebo parodická Ibiza. V ní se Prodigy vysmívají světu slavných DJs, kteří obrážejí velké párty, přijedou s USB diskem a pustí své sypačky na vlnící se posluchače.
Prodigy deskou agresivní a moderní konečně vstoupili do 21. století. Snad i příští album potvrdí, že britská legenda stále patří mezi tvůrce hodné sledování. Mnoho legend devadesátých let to nedokázalo.
The Prodigy: The Day Is My Enemy
Vydavatel: Take Me to the Hospital, 2015
Hodnocení: 90 %
