Velký senát Nejvyššího soudu ČR přijal zásadní rozhodnutí (31 Cdo 3986/2009 ze dne 8. 2. 2012), ve kterém mění ustálený výklad § 196a obchodního zákoníku. Jeho nový výklad přináší pro praxi změnu příznivou a skutečně revoluční.
Rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu přináší změnu do ustálené judikatury, která až dosud konstatovala absolutní neplatnost převodů majetku mezi majetkově propojenými osobami (např. převody majetku mezi společnostmi v koncernu), pokud cena takového majetku nebyla stanovena znalcem jmenovaným soudem.
Nejvyšší soud ve svém novém judikátu obchodní zákoník interpretoval tak, že byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a sjednána tržní cena (v daném místě a čase obvyklá), popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.
Předpokladem pro absolutní neplatnost smlouvy o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a tedy nově není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale (současně) i zjištění, že cena sjednaná ve smlouvě je pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá.
#####Komplikace v praxi
V praxi přináší absolutní neplatnost smluv o převodu z důvodu kogentního ustanovení § 196a nemalé komplikace. Například v případě neplatného převodu nemovitosti je nutné vrátit veškeré platby nájemného, které inkasoval neoprávněný nabyvatel, což dále vyvolá nutnost podat dodatečná daňová přiznání. Při akvizicích se často jedná o zásadní zjištění v průběhu due diligence, které může mít výrazný dopad na cenu, již je kupující ochoten zaplatit, případně může kupujícího od koupě zcela odradit, a to zejména tehdy, jedná-li se o zásadní majetek sloužící k hlavní podnikatelské činnosti spojené s předmětem akvizice. Zhojení absolutní neplatnosti bohužel není možné a nezbývá než provést nový převod, který je již plně v souladu s ustanovením § 196a. Může se ovšem stát, že vlivem např. vlastnických změn na straně původního prodávajícího a/nebo kupujícího nebude k novému převodu vůle.
Z výše uvedených důvodů je vhodné, aby převodům, které by mohly podléhat ustanovení § 196a, byla věnována náležitá pozornost. Lze jen doporučit, aby byly provedeny konzultace s renomovaným právním zástupcem a znaleckým ústavem, kteří jakákoli rizika neplatnosti převodu ošetří. Role právníka spočívá ve správné identifikaci případů podléhajících § 196a a pochopitelně i v zajištění řádného jmenování znaleckého ústavu, pokud bude takové jmenování nutné. Znalecký ústav musí vhodnými způsoby odhadnout tržní hodnotu převáděného majetku tak, aby společnost mohla rozhodnout o nastavení ceny převodu, která podle nového judikátu může být i vyšší než hodnota podle znaleckého posudku.
#####Krok správným směrem
Nově může být znalecký ústav po konzultaci s právníky pověřen pouze k provedení indikace tržní hodnoty a nemusí vypracovávat kompletní znalecký posudek v souladu s § 196a na základě jmenování soudem. Tato indikace může sloužit společnosti k prokázání skutečnosti, že cena sjednaná ve smlouvě není pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá. Odůvodněnost a správnost odhadnuté tržní hodnoty, a v rámci indikace, nebo kompletního znaleckého posudku, má v této souvislosti tedy zásadní význam pro posouzení splnění podmínek ustanovení § 196a ve světle nového judikátu.
Díky rozhodnutí Nejvyššího soudu z 8. února a díky novele § 196a účinné od 1. 1. 2012 přináší tento rok významné posílení právní jistoty nabyvatelů majetku od osob, které jej získaly od společnosti v rozporu s § 196a. Zároveň nový judikát akcentuje podstatu věci před formálním pojetím: zaměřuje se totiž na posouzení ekonomické výhodnosti převodu pro převádějící společnost.
