Videoherní režisér Hideaki Izsuno se opět pod logem vývojářského studia Capcom vrátil ke slovutnému titulu – stylové Devil May Cry. V pátém díle hack and slash hry hráčům naservíroval volné pokračování příběhu ze světa, kde se démoni snaží podmanit si lidstvo a jen hrstka vyvolených lovců je schopná se jim postavit.
Jmenovitě jde o tři lovce démonů - legendárního polodémona Danteho, jeho dřívějšího protivníka – nyní parťáka na život a na smrt, Nera a nově také záhadného V. Jejich příběhy jsou nechronologicky vyprávěny a v řadě misí se prolínají – hráč si tak může zvolit, za jakou postavu ji absolvuje. Kromě klasicky na přímou konfrontaci zaměřených Danteho a Nera nejvíce zaujme bojový styl V, který využívá své démonické familiáry – stínovou kočku, hromového orla a golema.
Právě při průchodu misí s V je pak nejsnazší docílit jednoho z hlavních a asi nejzábavnějších aspektů hry: nejvyšších hodnocení stylu boje. Nejvyšší četnost SSS ocenění za maximální kombinaci a plynulost využívání všech dovedností a útoků postavy patří právě jemu. Novým herním prvkem jsou náhradní bojové ruce pro Nera, které nahrazují jeho dřívější démonickou ruku. Variabilita, kterou díky tomu nabízí, určitě potěší více přemýšlivé a takticky hrající hráče. Největší kombinaci arzenálu a bojových stylů pak má samozřejmě hlavní postava: Dante.
Hra z grafického hlediska velmi dobře ukazuje, čeho jsou moderní grafické enginy schopné. Excelentně zpracované tváře a pohyby ve videosekvencích jsou takřka realistické a dávají dojem sledování klasického CGI filmu. Příběh samotné hry je poutavý, nicméně hlavně zpočátku docela rušivě rozsekaný, což může některé hráče zmást. Charisma postav je však silně ploché – arogantní samolibost jak Nera, tak Danteho (a jejich tří pomocnic) tak narušuje jen tajemný a „křehký“ V.
Finále zápletky a kdo je záhadný V lze nicméně po chvíli odtušit, samotná cesta všech postav snažících se porazit nového krále démonů Urizena ale naštěstí i díky solidnímu soundtracku baví.
Ne zcela povedenou stránkou hry je její systém načítání menu s vybavením, které se vždy donačítává z menu zahájení mise a spíše zpomaluje prožitek z hry, která je jednou velkou jízdou a hřbitovem nejrůznějších druhů démonů od tupých masařkoidních protivníků až třeba po samotného… ne, nebudu spoilerovat, jen s klidem doporučím: promlaťte se k němu sami, a nezapomeňte na styl! 
