Najděte si jiné zaměstnání, pane Mucho,“ odmítla suše mladého Alfonse komise pražské Akademie výtvarných umění v roce 1878. Osmnáctiletý rodák z Ivančic je poslechl a odjel si hledat práci. Do světa. O patnáct let později se stal jedním z nejvyhledávanějších reklamních grafiků v Paříži. Jeho tvorbu nehodnotili akademici a kritici, ale platili za ni majitelé úspěšných korporací. Mezi jeho klienty patřila například firma na cigaretové papírky JOB, ale i výrobce sušenek, kreslil reklamu pro Monte Carlo, která lákala na vidinu rajské dovolené u Středozemního moře. A samozřejmě ho proslavil plakát, který vznikl na zakázku k představení Gismonda pro tehdejší hereckou superstar Sarah Bernhardtovou.
Z dnešního pohledu přezdobené, příliš barevné a dekorativní Muchovy propagační vizuály znamenaly ve své době revoluci. A i to byl jeden z důvodů, proč ho ke spolupráci v roce 1895 oslovil André Ruinart, jehož rodina se živila výrobou vznešených bublinek od 1729. Tedy nejdéle na světě. Kontrast starého a nového, konzervativního a moderního, tohle bylo přesně to, co hledal pro prezentaci svého produktu. A trefil se. Muchův reklamní plakát svou moderností rozpoutal živou diskusi a zájem o jeho produkt stoupal.
Od devíti do devíti
Ranní slunce se odráží v kávových lžičkách na stolku přede mnou. Přivírám oči, nadechuju se, nechám si vůní bublinek pošimrat nos. Až pak usrknu. Nejstarší šampaňské na světě. Stejnou tekutinou si Francouzi prolévají hrdlo skoro 300 let. Na to, jak je staré, je překvapivě svěží. „Chtěl jsem šampaňské, které se bude dát pít od devíti rána do devíti večer,“ popsal prý pokračovatel rodů Ruinartů v roce 1946 svou modernistickou vizi, jak vzkřísit po válce byznys s nejstaršími bublinkami. „Je v něm Chardonnay, které ho dělá aromatické a osvěžující,“ popisuje mi sklepmistr Frédéric Panaiotis.
„Ale musím říct, že nejlepší doba pro pití je v 10.30 a v 11 dopoledne,“ mrkne na mě ještě jednou tento muž, který vytváří bublinky a stará se o dokonalost cuveé Ruinart posledních devět let. „Duplikovat stejnou chuť každý rok je nejtěžší věc. Dělat nové víno je mnohem lehčí,“ vypráví dál. V roce 2029 bude jeho vinařství slavit 300 let a už nyní chystají speciální edici. „Vím, co bych chtěl a jak by to mělo chutnat, a teď čekám na dobrý rok,“ popisuje s úsměvem svoji práci.
Nejlepší je to, co chutná
Všechno to začalo v 17. století. Benediktinský mnich Dom Thierry Ruinart v Remeši předpověděl, že šumivé víno z jeho rodného regionu čeká velká budoucnost. On sám zasvětil život Bohu, ale jeho synovec Nicolas, původně obchodník s látkami, se pustil do realizace této vize. Do té doby bylo šampaňské známé pouze v regionu, hlavně proto, že ho nebylo možné přepravovat v sudech. V roce 1728 ale přišla zlomová královská vyhláška, která povolila přípravu vína v láhvích.
Po druhé světové válce ale rodinný podnik Ruinartů téměř zanikl. „Tehdy nám zůstali jen dva zákazníci, oba v Paříži,“ popisuje Panaiotis. Tatam byla sláva z dob, kdy značku propagovaly Muchovy kresby. Nedostatek financí jim pak dovoloval rozvíjet se pomalu, museli se soustředit jen na svůj domácí trh. Ještě před pár lety nebyli skoro ani přítomni na americkém trhu. A tak se Ruinart vrátil k osvědčené propagaci – spojení svého ušlechtilého tradičního nápoje s novým neortodoxním uměním. Jejich mecenášství dnes zahrnuje i každoroční podporu 34 mezinárodních uměleckých veletrhů a výstav moderního umění v Londýně, Miami, Basileji, Paříži či Hongkongu. Každý rok pak vyberou jednoho umělce, kterému nechají volnou ruku. Z takové spolupráce vzešel třeba kalendář v podobě 12 skleněných sošek, ve kterých se odráží světlo stejně jako v hroznech Chardonnay. Vytvořil ho Francouz Hubert le Gall.
Podobně zdařilá je i lžička na šampaňské od Indie Mahdavi. Ta před deseti lety navrhla malou stříbrnou kónickou zátku, která vložením do hrdla otevřené láhve zabrání unikání bublinek. A výsledkem úspěšné umělecké spolupráce je i další designový kousek – chladicí box na šampaňské, který taje přímo na stole. Tento nápad se zrodil v hlavě šestatřicetiletého Němce Maartena Baase. Chtěl připomenout umění žít, kterým oplývalo opulentní 18. století, které dalo světu (kromě jiného) i šampaňské.
Že součástí jména francouzských majitelů je anglické slovo pro umění „art“ je možná náhoda. Nicméně v muzeu nedaleko jejich sídla v Remeši visí obraz z roku 1745. Tři muži na něm jedí ústřice. „Dívají se nahoru na strop, kde pár metrů nad jejich hlavami letí špunt – pravděpodobně tedy pijí šampaňské. Dole je vidět v chladicí nádobě i láhev, která má typický zaoblený tvar – stejný jako náš Ruinart. Je to velmi pravděpodobně naše víno a historicky první obraz šampaňského,“ vypráví pyšně sklepmistr Panaiotis.
„Nejlepší šampaňské je to, která vám nejvíc chutná,“ říkají modernisté, zatímco konzervativci se drží tradičních úředních pravidel striktně stanovujících, že šampaňské se rodí jen na 86 000 akrech v oblasti Champagne, od roku 1029 chráněné známkou „appellation d’origine“. Pokud patříte k první skupině, vězte, že vzácná tekutina Ruinart Brut se míchá z Chardonnay (40 %), Pinot Noir (51 %) a Pinot Meunier (9 %) a skladuje se v malebných sklepeních a dolech, které jsou součástí světového dědictví UNESCO. Našli v nich útočiště lidé prchající za první světové války před bombardováním Remeše, ale bylo to i dějiště opulentních večírků, na kterých popíjely slavné mezinárodní celebrity až do 80. let. Dnes jimi proudí turisté.
Tetovaná láhev
Spolupráce s umělci slavným producentům alkoholu svědčí. Šampaňský dům Clicquot Ponsardin se drží zásady vdovy Clicquotové „máme jen jednu kvalitu – tu nejlepší“ a přitahuje si nejvýraznější talenty z oblasti umění a designu, jako jsou například Karim Rashid, Pablo Reinoso, Andrée Putman nebo Christophe Pillet. Jedním z posledních návrhů pro tento šampaňský dům je sekretář inspirovaný životem madame Clicquotové od Itala Ferruccia Lavianiho, loňského hosta pražského Designbloku.
Dom Perignon na podzim představí výsledky spolupráce s konceptuálním umělcem Michaelem Riedelem, který ztvárnil monolitický obal pro P2 i klasický Vintage.
Nejdál šel letos zřejmě dům Hennessy, který nechal vinětu svého koňaku ztvárnit tatérovi z Los Angeles Scottu Campbellovi. Láhev Hennessy Very Special Limited Edition 2016 tak zdobí podobné ornamenty, které na svých tělech nosí hollywoodské celebrity, rapeři i umělci. Mimochodem i jeho, stejně jako před 100 lety Muchu, vyhodili z univerzity a jen díky tomu se, zpočátku nedobrovolně, začal živit uměleckým tetováním.
