Silák Síla patří mezi špičku v dřevorubeckých sportech

Když se kácí les, létají třísky. Při tréninku Davida Síly na kraji obce Nenačovice to platí dvojnásob. Minout tréninkový prostor mistra republiky v závodech Stihl Timbersports z roku 2007 není možné. Do dáli tu ční asi třímetrový pahýl a na něm kůry zbavený špalek. Na zemi stojí desítky dalších.

Výška tři metry

Právě na nich Síla trénuje springboard. Tato disciplína má původ v Severní Americe, kde dřevorubci káceli ručně velké sekvoje. Aby nesekali v nejširším místě, vysekali si „kapsy“, do nich dali prkna a z nich pak strom zkracovali. David zasekne párkrát do pahýlu, v mžiku do „kapsy“ zastrčí desku a vyhoupne se na ni. Pak udělá otvor pro druhou desku. Protože je příliš mělký, ještě ho upraví. Na vrcholu ve výšce asi tři metry pak přesekává připevněný špalek. „Nejlepší čas mám minutu sedm vteřin, ovšem světový rekord je dokonce třicet devět vteřin,“ upřesňuje závodník.
„Dřív jsem dělal hokej a fotbal. Čím jsem byl starší, nabalovala se na mě zranění a ničil jsem si hlavně nohy. Tak jsem hledal něco, kde využiji horní část těla. Pak jsem na Eurosportu viděl dřevorubecké sporty. Ty mě zaujaly,“ popisuje Síla svou cestu ke sportovnímu dřevorubectví. Věnuje se mu už čtyři roky. Závodí s motorovou pilou, ruční pilou i sekyrou.
Bojovat se na světě dá ve třech různých soutěžích. Borec z Berounska se účastní dvou z nich: závodů Stihl Timbersports a Evropského poháru Eurojack. Zatím je úspěšný. V závodech Stihl Timbersports byl v roce 2007 mistrem republiky a loni i předloni třetí. Účastnil se mistrovství Evropy a na otevřeném mistrovství Francie dosáhl loni sedmého místa. „Toho si cením hodně, schází se tam nejlepší dřevorubci Evropy,“ říká. V Evropském poháru Eurojack, který se loni konal v Rakousku, Francii, Německu a Švýcarsku, skončil na celkovém osmém místě. Před několika dny si z Rakouska přivezl bronz.
„Největší soupeři jsou Švýcaři. Tam to má tradici,“ domnívá se Síla, který pracuje jako profesionální hasič. Trénuje takřka každý den. „V práci jsem čtyřiadvacet hodin. Někdy i tam trénuji. Pak mám dva dny volno, jeden den trénuji, druhý se věnuji domu a rodině,“ vypočítává, zatímco si na svém plácku chystá dřevo pro ukázku tří disciplin. Jednou z nich je i disciplína s motorovou pilou zvaná hot saw. „Tohle je pila, která se vyrábí pouze na zakázku a v Česku jsou pouze dvě. Nechal jsem si ji udělat v Německu. Má dvě stě padesát kubíků obsah, dvaašedesát koní výkon, což je jako fabie, rychlost řetězu je dvě stě sedmdesát kilometrů v hodině a váží sedmadvacet kilo. Je to skutečná formule. Stojí hodně peněz, jako lepší motorka,“ vyjmenovává Síla.

Ponožky ze železa

Ještě než začne, navlékne speciální ponožky připomínající středověké brnění a neprůřezné kalhoty. Venku stroj zahřívá. Rázem není slyšet vlastního slova. „A to ještě nic nebylo,“ usmívá se Síla. Pak si na špalku přichyceném ke stojanu zakreslí tři čáry. „To je nutné, protože při závodech není čas na přemýšlení,“ vysvětluje Síla. Pak ruce položí na špalek, nadechne se, v mžiku se ohne pro pilu a během šesti vteřin z ní odletí tři koláče. Při další disciplíně zvané springboard bere do ruky sekyru. „Tahle je tréninková. Závodních mám pět. Na závody je beru všechny a až na místě si ji vyberu podle tvrdosti vylosovaného dřeva,“ popisuje. Zatímco tréninková sekyra stojí kolem pěti tisíc, ta závodní může vyjít až na trojnásobek. David Síla si je nechá vozit z Nového Zélandu.
Dříví si David připravuje sám. A protože „odpadu“ je mnoho, topí David i všichni jeho kamarádi dřevem. „Kolik padne stromů, přesně nevím. Za sezonu to může být kolem deseti kubíků,“ odhaduje. Zatímco v zimě mu dostačuje suché dřevo, před hlavní sezonou trénuje na osikovém a topolovém dřevu.
Třebaže sport vypadá dost nebezpečně, největším fanouškem Síly je jeho manželka Jacqueline. „Jestli se bojí, pak to nedává najevo,“ říká s úsměvem Síla, kterého koncem května čeká mistrovství republiky v Plzni. A jeho přání? Skončit „na bedně“.