Starosti jsou užitečné, protože mobilizují k akci, vzbuzují náš zájem, zajišťují přežití. Všichni potřebujeme v životě trochu obav. Vždyť vnitřní varování, které nám zabrání vlítnout do silnice na červenou a skončit pod autem, je docela užitečné. Stejně jako starost o nemocné dítě, která přesměruje veškerou naši pozornost a sílu na uzdravení potomka. A fakt, že lehkomyslně neslupneme jakoukoli bobuli v přírodě, nám přece může rovněž zachránit život.
Ale i tady platí, že čeho je moc, toho je příliš. Starosti nám nesmějí přerůst přes hlavu a válcovat nás. Když už se to stane, vůbec nejhorší je poddat se jim. „Když se budete kupříkladu bát vyhazovu ze školy, přestože máte dobré známky, a budete investovat energii do vytváření negativního programu ‚nakonec mě stejně vyhodí‘, může zafungovat efekt, jemuž se v psychologii říká sebenaplňující proroctví,“ říká psycholog Lubomír Smékal. Jako když se třeba strachujete o manželství, následkem čehož začnete být pravděpodobně málo zábavní, žárliví, úzkostní nebo plačtiví, až se nakonec váš partnerský vztah skutečně rozpadne, a vy budete moci říct: já to věděl(a).
Naše nervová soustava bohužel nedokáže odlišit objektivně zažitou zkušenost od subjektivního prožitku. Takže když sedíme doma, v suchu a teple, a děsíme se, že nám povodeň vezme dům a my se utopíme, psychika vnímá katastrofický film v naší hlavě jako reálný prožitek. Přitom podle odhadu psychologů se asi 95 procent všech starostí, které v životě máme, nikdy ani nepřiblíží svému zhmotnění!
Současně ale nepomůže strach popírat. Když se například bojíte, že vás na ulici kousne pes, a okolí vám radí „prostě na to nemysli“, tak přestože je to ta nejobvyklejší reakce, můžete si vsadit na to, že jejím jediným efektem bude, že teď už budete na riziko psího pokousání bezpečně myslet pořád.
Je to jen energie!
Možná namítnete, že vaše obavy jsou opodstatněné. Jistě, starost o dědečka v posledním stadiu rakoviny je logická. Ale než se trápit myšlenkami, že brzo umře, není lepší tu energii investovat do snahy zpříjemnit nemocnému poslední čas na tomto světě a užívat si jeho společnosti?
Čili všichni máme na výběr: buď se budeme 24 hodin denně třást hrůzou a riskovat, že nonstop drážděné nervy se dříve nebo později podepíšou na našem zdraví (typické jsou bolesti hlavy, bolavá záda, nespavost, potíže se zažíváním), anebo sebereme odvahu a postavíme se svým obavám tváří v tvář.
Jak píše v knize „Jak si nedělat starosti“ (Grada, 2013) britský kouč Paul McGee, velkou část života žijeme se zapnutým autopilotem. Podnikáme různé věci, chodíme na různá místa, jíme různá jídla, aniž bychom vědomě přemýšleli o tom, co děláme nebo proč to děláme. „Starosti jsou do značné míry také takové. Dělat si obavy není naše vědomé rozhodnutí, ale může se z toho stát zvyk, který nám znepříjemňuje život. Jakmile však příčiny starostí vyneseme na světlo a uvědomíme si je, máme lepší šanci se s nimi vypořádat,“ tvrdí Paul McGee.
Starost totiž není nic objektivně daného ani hmatatelného. Mimochodem, znáte ty noční okamžiky, kdy nemůžete oka zamhouřit, zoufale se převalujete v posteli a jedna děsuplná myšlenka stíhá druhou? A přitom stačí vstát, začít něco dělat a všechna hrůza je pryč. Starost je totiž jen myšlenka, jejíž síla spočívá v podbarvení emocemi a směřování do budoucnosti. A je na nás, jaký postoj k ní zaujmeme.
Na schopnost vyrovnat se v životě s riziky má vliv i naše původní rodina. „Pokud máma, táta nebo jiný pečovatel vnímají svět jako nepřátelské místo, není příliš pravděpodobné, že by malé dítě reagovalo slovy: ‚Klid, lidi. Moc se koukáte na zprávy. Vemte si pivko, dejte si voraz, zahrajem si kulečník,‘“ říká Paul McGee. Proto stojí za to své strachy zvládnout. Pomůžete nejen sobě, ale také svým dětem. Ostatně Charles Darwin prý poznamenal: Nepřežívá ten druh, který je nejsilnější, ani ten nejchytřejší, ale ten, který nejlépe reaguje na změny.
Nemalujte čerta na zeď, nebo fakt přijde!
Máte strach, že vás vyhodí ze školy, přestože máte dobré známky? „Ideální řešení je pokusit se dostat z pozice pasivní oběti a zaujmout postoj aktivního hybatele, který si uvědomuje, že má možnost situaci ovlivnit,“ říká Lubomír Smékal. „Jen tak totiž můžeme ve své mysli přenést obavu z budoucnosti do přítomnosti, takže nám přestane škodit.“ Psycholog doporučuje postup, kdy je třeba si uvědomit:
1. Jak dalece je pro vás důležité to, čeho se starost týká? Jakou to má pro vás hodnotu? Čili nakolik se má smysl touto obavou zabývat a investovat do ní energii? Už jen uvědomění si, že je na okraji zájmu, ubere obavě na síle a naléhavosti.
2. Nakolik můžete ovlivnit to, čeho se starost týká? A můžete na to aktivně působit?
3. Nastala pravá chvíle, abyste do situace aktivně vstupovali? Abyste ji začali řešit a nějak s ní pracovali? Anebo byste v tuto chvíli způsobili spíše více škody než užitku?
4. Jaký je váš cíl? K čemu směřujete a podle čeho poznáte, že jste starost odstranili a problém zvládli?
A nezapomeňte, že starosti v obecné rovině jsou vždy destruující. Pokud vás trápí třeba to, že lidé se dnes k sobě chovají stále necitlivěji, tak abyste s takovou obavou mohli naložit konstruktivně, musíte ji vztáhnout k sobě – například si uvědomit, jak velká hodnota je být k někomu vlídný. A víc si všímat vlídnosti u sebe.
Nakonec je ale vůbec nejlepší starostem předcházet. A i když se teď třeba nenacházíte zrovna ve snadné životní situaci, zkuste ji přestat vnímat jako zdroj obav a zkuste ji brát prostě jen jako situaci. Získáte tak odstup od svých případných obav, protože jde jen o myšlenky ve vaší hlavě, které reagují na minulost a obávají se budoucnosti a se současností nemají nic společného.
ZEPTEJTE SE STRACHU, CO VÁM CHCE ŘÍCT
Americká pycholožka Andrea F. Polard, autorka „unified theory of happiness“, tedy jednotné teorie štěstí, inspiruje k novému pohledu na starosti a obavy:
1. NEVĚŘTE VŠEMU, CO SI MYSLÍTE
Myšlení je skvělý nástroj, ale nepodlehněte přehnanému přemýšlení! Ptejte se: „Je pravda, co si myslím?“ Napište si argumenty pro i proti a získejte odstup od starostí.
2. TROCHA ZNECITLIVĚNÍ NEUŠKODÍ
Rozzlobený muž přišel za zenovým mistrem a stěžoval si na manželku. Mistr mu poradil, aby své nitro naplnil nenávistí a pak se sám sebe zeptal, jestli se cítí lépe. Necítil, a tak se svého hněvu úplně vzdal. Rakouský neurolog a psychiatr Viktor Frankl by to nazval „intervention paradox“, tedy zásah paradoxem.
3. POUČTE SE ZE SVÝCH ÚZKOSTÍ
Vaše úzkost se může stát vaším nejlepším učitelem. V zen-buddhismu neexistuje útěk od subjektivní zkušenosti, naopak jde o to, obrátit se k ní. Zažíváte strach? Ptejte se, co vám chce říci a z čeho pramení.
4. VNÍMEJTE ŽIVOT
Ustrašená mysl je zvyklá vidět pouze to negativní a ignoruje zbytek života. Matka příroda totiž lidem díky evoluci propůjčila sklon pamatovat si spíš vše negativní, ale můžeme mozek trénovat, aby si všímal nádherných „drobností“ – že dýcháme, vnímáme nebe či květiny…
5. PODÍVEJTE SE NA SVŮJ HODNOTOVÝ SYSTÉM
Pesimistu trápí starosti, protože žije ve světě, v němž je vše relativní a hierarchické. Trpí, protože si je vědom nejistoty v životě. Jenže co když žádná hierarchie neexistuje? Co když jsme všichni propojeni do jednoho celku s názvem život? Život je dar a díky tomuto uvědomění se můžeme uvolnit a užívat si život i v jeho zdánlivě všední, každodenní podobě.
