TEXTEM I OBRAZEM: Africký wrestling
Cestující, pasáci i farmáři směřují za zvukem bubnů k prašnému plácku, který je obestavěn plastovými židlemi. Místa k sezení na židlích jsou vyhrazena jen nejbohatším. Ostatní postávají kolem, nebo dokonce lezou na stromy, aby dobře viděli. K bubnům se přidávají hlubokými hlasy snad stokilové ženy. Při zpěvu tančí, úplně se nadnášejí a zapomínají na svoji váhu, jako by pro ně ani neexistovaly zákony gravitace. Písně oslavují muže, udatné bojovníky. Jejich sílu a obratnost.
A ti už nastupují skoro nazí doprostřed vesnické zápasnické arény. Na krku se každému houpe váček s kouzlem gri-gri a před samotným zápasem se ještě polévají magickým olejem. Senegal je sice muslimská země, ale tito muži nenechávají nic náhodě. Začíná série nelítostných zápasů. Nebojuje se kvůli umístění v tabulkách, po vyhraném šampionátu jim nikdo nepověsí na krk blyštivé medaile. Rvou se o svoji budoucnost. O svůj život. V prachu vesnických arén může začít jejich cesta z chudoby k nevídanému bohatství a slávě.
Stejně jako v jiných chudých zemích opouštějí venkované v Senegalu a Gambii své domovy a míří do městských slumů za svými sny o lepším životě. Přinesli s sebou i tradiční zápasnické umění, které má kořeny v dávném válečnickém umění kmene Sererů. V přelidněných městech pak našli dostatek diváků toužících po vytržení z každodenních starostí. Brzy se objevili první sázkaři, promotéři i sponzoři a ve sportu se začaly pohybovat pěkné peníze. Vyrostly školy, kamenné arény a dnes zájmu o zápasníky nestačí ani velké stadiony, jejich souboje přenáší celostátní televize. Největší šampioni bojují v jednom jediném zápase v přepočtu o dva až čtyři miliony korun.
Šampioni jsou skutečnými celebritami. Kam se na ně hrabou fotbalisté, zpěváci nebo herečky! Jenže sen o zbohatnutí se splní jen hrstce z nich. Z pěti tisíc registrovaných zápasníků vydělává opravdu velké peníze sotva tucet. Ostatní běhají v roztrhaných teniskách denně nespočet kilometrů rozpálenou africkou buší, místo činek vytahují nad hlavy pytle s pískem, každý den dvakrát do úmoru trénují techniku a doufají, že se třeba jednou i oni probojují až na vrchol.