Její pokojíček má zlatou výzdobu. Je plný medailí a pohárů, povětšinou za první místa. Na jedné stěně visí fotografie a obrázky – a největší místo na ní zaujímá podobizna Bruce Leeho, herce a popularizátora bojových umění.
Pokoj, který obývá Jitka Poláčková, vypovídá o mladé sportovkyni mnohé.
Čerstvě patnáctiletá taek-wondistka organizace WTF z Ovčár u Kolína je ve svém sportu veleúspěšná. Zatím poslední zlato si připsala na prestižním pražském turnaji Czech Open, na němž zvládla roli obhájkyně prvenství.
Jenže každý, kdo by čekal dívku hýřící až nezdravým sebevědomím, by se přepočítal.
Bojové“ geny
„Původně jsem na turnaj ani nechtěla jet. Myslela jsem si, že bych stejně nevyhrála. Postoupila jsem do vyšších pásků, byl to divný pocit,“ říká Poláčková potichu a při řeči často klopí zrak. Než začne kopat nohama a „střílet“ rukama, působí křehkým dojmem.
Přitom vášeň k bojovým uměním má vrozenou. „Jo, ve škole jsem se prala,“ prohlašuje Poláčková s úsměvem na rtech. Na ulici ji ještě nikdo nenapadl, takže taekwondo použít nemusela. Ale kdyby se tak stalo, prý by si s dotyčným poradila.
„Já dělala judo, manžel karate,“ líčí Jitka Poláčková starší. „Jsem hrdá, jak jí to jde. Vždyť taekwondo Jitka dělá teprve dva roky,“ dodává pyšná matka.
Nejdříve dělala aerobik, šest let hrála fotbal. Až v bojovém sportu se však sličná blondýnka našla. Trénuje pětkrát týdně a netají, že velkou část úspěchu připisuje mistru Leeovi, jedinému korejskému trenérovi v taekwondu WTF. V Koreji sport vznikl.
„Je to vynikající trenér. Jednak je velmi náročný třeba na technická provedení sestav, ale dává svým svěřencům i hodně do života. Neučí jen sport, ale také postoj k životu,“ podotýká Poláčková starší.
Jak spolu závodnice a trenér komunikují? „Mistr se učí česky, domluví se. A když je potřeba, překládá jeho manželka Terezka,“ vysvětluje Poláčková.
Milovnice akčních filmů
O poctivém přístupu mladé závodnice k taekwondu svědčí i to, že posilovnu má přímo doma. I díky tomu se ocitla v juniorské reprezentaci taekwondo poomse (souborná cvičení) i kyorugi (zápas). A když jí zbude čas, piluje boj se zbraněmi – fotografovi ochotně zapózuje s tyčí nebo nunčaky.
Inspiraci sbírá i v akčních filmech. „To má po mně, já na ně taky vždycky koukala. Zbožňuje Jean-Clauda Van Damma či Jackieho Chana,“ vypráví Poláčková starší. Sem tam kýčovité pasáže snímků o hrdinech bez bázně a hany dívce možná pomohly. Začátek kariéry Poláčková totiž neměla idylický.
„Když poprvé bojovala, dostala úder nohou do hlavy, úplně odletěla,“ vzpomíná její matka. Poraněná sanice však taekwondistku od milovaného sportu neodradila. Ani věčně vyvrknuté kotníky. A už se těší na příští rok, to by měla s reprezentačním výběrem odcestovat na soustředění na Korejský poloostrov.
Jinak však svou budoucnost neplánuje. Momentálně se soustředí na přítomnost – v době, kdy čtete tyto řádky, má za sebou Poláčková první dny v novém prostředí, na jedné z pražských hotelových škol.
