Některá z aditiv činí z plastů pro korály neodolatelné lahůdky, které však nejdou strávit.
Biologové odhalili další ze závažných problémů, které působí miliony tun plastu ve světových mořích a oceánech: umělina se překvapivě dostává i do těl těch nejdrobnějších živočichů: korálů. Tvrdí to výzkumníci z Duke University v Severní Karolíně, kteří navíc odhalili, že právě korálům umělá hmota dokonce chutná.
„Plasty mohou být evidentě chutné,“ uvedl ve studii, kterou publikoval časopis Marine Pollution Bulletin, doktorand Austin Allen. Ten ve spolupráci s mořským ekologem Danielem Rittschofem posledních několik měsíců krmil korály drobnými částicemi buď písku, nebo právě plastu s poloměrem menším než milimetr.
Vědci korálům servírovali polystyren, polyvinylchlorid a další ze šestice nejběžnějších umělých hmot. Ve více než osmdesáti procentech případů pak byly tyto plasty korály doslova schlamstnuty. Zrníčko písku drobný korálový polyp zkonzumoval sotva v deseti procentech případů. „V podstatě je ignorovali,“ uvedl vedoucí studie Alexander Seymour.
Průměrná doba, než korálům začalo být z pozřeného plastu „těžko“ a vyplivli jej, pak byla zhruba osm hodin. V deseti procentech případů se však zrnko uměliny v živočichovi zaseklo na déle než 24 hodin, což podle vědců může zásadně narušovat krmný cyklus živočicha, který kvůli takovému omylu může de-facto umřít hlady.
Koráli nemají zrakové orgány a spoléhají se na prověřování potravy pomocí chemických senzorů ve svých „chapadélkách“, které však plasty, patrně kvůli některým aditivům, považují za výjimečně chutnou potravu. Vědci se dokonce snažili zakrýt chemickou stopu plastového zrníčka tím, že jej nechali obrůst kolonií bakterií. Překvapivě koráli tyto plastovo-bakteriální „bonbonky“ rovněž ignorovali a preferovali surový plast, a to až pětkrát častěji.
„Musíme vzít v úvahu chuť plastu jako další z faktorů, který ohrožuje mořský život, nejen jeho členitost či velikost,“ varoval Seymour v závěru studie.
