Jeden z nejjednodušších organismů nemá klasické smysly. Bakterie přesto dokážou vnímat okolí.
Výzkumná skupina z biocentra při Univerzitě v Basileji odhalila mechanismus, jehož prostřednictvím dokážou bakterie reagovat na podněty z okolního prostředí nejen na základě chemických kanálů, ale také senzorického vjemu. A to i přes to, že specializované smyslové orgány v klasickém slova smyslu nemají.
Podle vědců je objev zcela zásadní, protože právě první sekundy styku bakterie s buňkami hostitele rozhodují o síle infekce. Výzkumníci demonstrovali, že bakterie Caulobacter crescentus dokážou rozpoznat různé hrubosti povrchu a reagovat na ně v řádu několika sekund. Používají k tomu svůj bičík, o kterém je obecně známo, že slouží jako jejich „pohonná jednotka“.
Pohyb bičíku je podle vědců způsoben proudem protonů, který prochází iontovými drahami bakterie. V okamžiku, kdy se bičík dotkne nějakého povrchu, proud se přeruší. Vědci předpokládají, že právě tím se bakterie vybudí a během několika sekund začne vytvářet adhesin – biologické lepidlo, které pomáhá k uchycení na povrchu.
„Caulobacter je neškodná, v přírodě běžně se vyskytující bakterie. Jsme ale přesvědčeni, že používá mechanismus totožný s jejími druhovými kolegyněmi, obzvláště pak těmi nebezpečnými pro člověka,“ uvedl vedoucí výzkumu Urs Jenal. Podle něj je pro další léčbu bakteriálních infekcí podstatné pochopit celý proces, kterým se organismus do těl svých obětí dostává, a to včetně výše popsaných prvních sekund vzájemného kontaktu.
