„Vítáme mistra světa,“ čekali na Petráčka sousedé

Srpnové mistrovství světa v holandském Eindhovenu. Trať: padesát metrů. Styl: motýlek. Atmosféra v hale je napjatá, tribuny plné fanoušků, moderátoři představují sportovce. Na blocích nad vodní hladinou stojí osm handicapovaných borců. Mezi nimi i Arnošt Petráček z Jankova u Budějovic. Narodil se s fokomelií, nemá pažní kosti.
Před odrazem je s nervy, jak vylíčil, v „háji“. Starty mu totiž dělají problémy. „Špatně slyším, takže při nich často zaspím. Obzvlášť, když startujeme z bloku. Ztrácím tak vteřinu,“ říká Petráček. Navzdory tomu je osmnáctiletý závodník za necelé tři čtvrtě minuty v cíli. Jako první. Další dva nejrychlejší soupeři se dotýkají cílového bloku až čtyři a šest vteřin za ním.
Na světelné ceduli nabíhají výsledky. Arnošt Petráček, 42,62 sekund, WR.
„Měl jsem ohromnou radost, když se na monitoru vedle mého času objevila zkratka WR. Znamená totiž světový rekord. Pokořil jsem tak svůj stávající, který jsem vytvořil v červnu v Německu,“ vypráví vítěz, který ze závodů přivezl kromě zlaté medaile i stříbrnou. Tu vybojoval na padesáti metrech na znak.
Mezi jeho další úspěchy patří účast na paralympiádě v Pekingu nebo na Mistrovství světa v roce 2006 v jihoafrickém Durbanu. Je také držitelem čtyř stříbrných medailí ze Světových her v Tchaj-peji.
„Plavání je o přemýšlení. Musím myslet na nádechy, kolik vln mezi nimi udělat. Čím míň nádechů, tím musím vlnit rychleji,“ popisuje Petráček. Často si také dává pozor, aby se vynořil nad hladinu do patnácti metrů od startu. Každého plavce, který tuto hranici překročí, porota diskvalifikuje.
Když se z Holandska s rodiči vrátil do Jankova, sousedé mu vyvěsili na vrata jejich domu plachtu „Vítáme mistra světa“. „Byly tam balonky a vlajka. Takovým přivítáním mi udělali velkou radost,“ vzpomíná.

Svíčkovou si dopřává jen po soustředění

Do školní lavice ale musí zpátky zasednout i mistři světa. Arnošt studuje na Integrované střední stavební škole v Českých Budějovicích.
„Prázdniny jsem ani neměl. Pořád jsem jen trénoval. Učitelé mi vyšli vstříc, a tak jsem mohl uzavřít známky už v květnu. Potřeboval jsem se připravovat na závody v Berlíně,“ pochvaluje si borec spolupráci se školou.
Mistru světa nejvíc chutná svíčková s knedlíkem. Tu ale má jen výjimečně, když přijede ze soustředění, kde tvrdě trénoval. Před závody si například dopřeje tabulku čokolády a litr ledového čaje.
Arnošt Petráček ale není jen plavec. Lyžuje a jezdí na speciálně upraveném kole. „Velkou zásluhu na tom mají rodiče. Táta mě učil lyžovat. A to jsem měl nohy po operaci. Doktor mě pod podmínkou, že kolena nesmí bolet, na lyže pustil,“ vzpomíná.
Nyní do školy i na tréninky jezdí autem. Na jaře získal řidičský průkaz. Splnil si tak svůj životní sen. „Po tom jsem toužil doopravdy už odmalička,“ podotýká Petráček. Řízení se stalo jeho vášní. Vědí to i jeho rodiče, kteří mu za titul mistra světa přispěli na benzin.