Jaderní fyzikové nabídnou historikům umění pohled přes pěticentimetrovou zeď a ti se budou moct přesvědčit, nakolik je pravdivý půltisíciletí starý příběh o zničené fresce znázorňující bitvu u Anghiari.
Souboj titánů
V roce 1503 se povedl Florenťanům mistrovský kousek. Postavili proti sobě v nikým nevyhlášené soutěži dva věhlasné místní rodáky – Leonarda da Vinci a Michelangela Buonarrotiho. Každý z renesančních mistrů dostal zakázku na fresku na téma florentských dějin. Měli ji namalovat na protějších stěnách jednoho sálu v Palazzo Vecchio.
Michelangelo si vybral téma bitvy u Casciny. Leonardo volil bitvu u Anghiari, ve které florentské vojsko porazilo v roce 1440 Miláňany. Zatímco Michelangelo nepostoupil nikdy dále než ke skicám, Leonardo nanesl na zeď celou kompozici. Výjev divoké jezdecké bitvy, v jejímž centru zuří krutý zápas o praporec, měl rozměry 4 krát 5 metrů a vzbuzoval obdiv a úžas. Ve snaze zajistit fresce pestré barvy se Leonardo uchýlil k tomu, že do omítky přidal i pomalu schnoucí olejové barvy, které hodlal „vytvrdit“ žárem ohně. Malba se však teplem plamenů roztekla a freska byla zničena. Tak to aspoň líčí architekt, malíř a spisovatel Giorgio Vasari.
Dnes si můžeme o fresce udělat jen zlomkovitou představu podle některých Leonardových skic nebo podle Rubensovy kresby provedené podle neznámé kopie. Někteří historici však podezírají Vasariho, že si historku vycucal z prstu. Jsou přesvědčeni, že Leonardo fresku v pořádku dokončil.
Proč by Vasari lhal a kam se Leonardova freska poděla? Odpovědi na obě otázky spolu úzce souvisejí.
Schovávačka za zdí
V roce 1560 dostal Vasari zakázku na rekonstrukci sálu v Palazzo Vecchio. Během ní Leonardova freska zmizela. O jejím osudu si můžeme udělat představu z toho, jak Vasari přistoupil k obdobné rekonstrukci florentského kostela Santa Maria Novella. Fresku „Svatá trojice“ od malíře Masaccia zakryl celkem bez skrupulí novou zdí, na kterou pak namaloval fresku „Madona v růžové zahradě“.
Vasariho počin (nebo zločin) „praskl“ až v roce 1861, kdy byla zeď i s jeho freskou zbourána. Odborník z oboru zobrazovacích technik Maurizio Seracini z University of California v San Diegu je přesvědčen, že stejně tak Vasari doslova zazdil i Leonardovu fresku bitvy u Anghiari. Postavil před ni pět centimetrů silnou zeď, na kterou namaloval vlastní fresku s motivem bitvy u Marciana. Následně pak šířil fámu o tom, že freska byla znehodnocená a nebyla jí žádná škoda.
Tajemství bitvy u Anghiari
Seracini, který je jedinou reálnou postavou vystupující v románu Dana Browna „Da Vinciho kód“, je přesvědčen, že Vasari zanechal na fresce s bitvou u Marciana zprávu, kterou odkazuje na skryté Leonardovo dílo. Na zelené korouhvi je nápis „Cerca, trova“ čili „Hledej a najdeš“. Předběžný průzkum už potvrdil, že mezi původní kamennou zdí a pěticentimetrovou zdí vystavěnou Vasarim pro fresku s bitvou u Marciana je mezera. Podle Seraciniho je to volný prostor, který Vasari ponechal, aby nezničil Leonardovu bitvu u Anghiari.
S pomocí nejmodernější techniky chce Seracini nahlédnout za Vasariho zeď. Bude bombardovat zdivo neutrony, které by měly nabudit gama záření v atomech kovů, jež jsou součástí Leonardových barev. Vzniklé záření pak zachytí s vysokým rozlišením speciální krystaly mědi. Zatím chybí pro realizaci projektu peníze. Fotograf David Yoder, který je členem Seraciniho týmu, je přesvědčen, že pokud zůstala z fresky dostatečně silná vrstva barev, bude možné přes zeď určit aspoň nahrubo její hlavní rysy.
