Z tance se stal můj další byznys, říká herec Oskar Hes, jedna z největších hvězd své generace
- V pouhých sedmadvaceti sesbíral herec Oskar Hes víc triumfů než jiní za celý život.
- Má za sebou hlavní role v nejoceňovanějších seriálech i filmech.
- Oslnil také jako tanečník, a to na televizní obrazovce i ve vyprodaných halách po celém Česku.
Před Švandovým divadlem je v půl páté večer ještě pusto a prázdno. O hodinku dvě později už to ale bude vypadat jinak. Smíchovská scéna pojme na tři stovky diváků a jen málokdy tu nemají vyprodáno. Lístky jen tak neseženete zvlášť na představení, v nichž účinkuje Oskar Hes, asi největší hvězda současného Švanďáku. Usedám v divadelní kavárně, kterou právě otevírají, a čekám, až si mě Oskar vyzvedne.
Zjeví se zanedlouho, objedná si kolu a pak už se přesouváme dosud potemnělými útrobami klasicistního domu ve Štefánikově ulici směrem do divadelní šatny, kde usedáme u stolečků opatřených velkými zrcadly a obložených hereckými talismany. Právě tady a v přilehlých zkušebnách se rodila nejžhavější novinka Švandova divadla – inscenace jedné z nejslavnějších her vůbec, tragédie Romeo a Julie. Nový český Romeo sedí přede mnou, v přiléhavém trikotu obepínajícím jeho vysportovanou postavu, v jedné ruce kolu, ve druhé trubičku s bezdýmnou cigaretou. „Chci s tím co nejdřív skončit,“ prohodí – a jasně že nemá na mysli divadlo, nýbrž tu nahřívanou neřest.
Na horské dráze emocí a zvratů
Pár dnů před premiérou inscenace režiséra Martina Františáka nemůžeme začít jinak než nesmrtelným Shakespearovým milostným příběhem, jejž diváci prvně spatřili před neskutečnými 430 lety. S jakými pocity Oskar přijal nabídku zahrát si tragickou postavu zamilovaného Monteka?
„V první řadě mi ta nabídka udělala velkou radost. Ale současně jsem cítil určité pochyby, jestli jsem vůbec schopný v té roli obstát. Zkoušení bylo hodně intenzivní, kolikrát jsem se z toho v noci budil stresem – v tom jsem zažíval podobné stavy jako během StarDance. Ta hra je nesmírně živá, silná, intenzivní. Je to brutální příběh dvou lidí, kteří se v průběhu několika dnů ocitnou na divoké horské dráze emocí a zvratů. Jen málokteré divadelní postavy projdou takovým skoro až šílenstvím jako Romeo a Julie. Něco podobného jsem cítil v posledních týdnech a měsících v průběhu zkoušek i já a teď, před premiérou, je to ještě bláznivější. Jeden den jsem nahoře, druhý se kácím a loučím se životem, protože mám pocit, že tu roli prostě nemůžu zvládnout.“
Oskar dál vypráví o tom, co obnášela příprava na roli nešťastného milence z Verony, kvůli níž se rozhodl načas významně omezit své další aktivity. „Během tří měsíců zkoušek jsem měl jediný natáčecí den, jinak jsem všechna natáčení odmítl, protože jsem si už ověřil, že když člověk bojuje na více frontách, tak se jeho energie a soustředění zbytečně rozmělňují a výsledky nejsou nikdy stoprocentní. Zvlášť v případě Romea a Julie jsem si přál, aby nevznikla jen průměrná věc, ale hra, která by nás bavila, s každou další reprízou rostla a hrála se dlouho,“ popisuje Oskar Hes.
Shakespeara považuje doslova za svátek divadla a za žádnou cenu nechtěl právě při jedné z nejznámějších divadelních rolí shodit pomyslnou kvalitativní laťku, již se mu dosud podařilo svým herectvím nastavit. „Věřil jsem, že jde o hodně,“ říká. A stejně tak věří výsledku, k němuž se soubor ve Švandově divadle propracoval. „Řekl bych, že naše inscenace není zkoprnělá, zastaralá, je tam spousta čerstvých nápadů a vlastně i čerstvých tváří, protože třeba Aneta Kalertová, která hraje Julii, není ještě tak známá – i když už má za sebou i titulní roli v Nezvalově Valérii a týdnu divů v Národním divadle.“
Oskarovi bylo v době zkoušení šestadvacet, Anetě Kalertové jen dvacet. Jak se coby představitelé nejmladší herecké generace dívají na dílo sice nejhranějšího, ale přece jen více než čtyři století mrtvého dramatika? V čem jsou jeho příběhy tak nosné a aktuální, že jim třeba velký britský herec a režisér Kenneth Branagh zasvětil podstatnou část své kariéry? Oskar tu aktuálnost vidí zcela zřetelně.
„Shakespeare podle mě pracuje s věčnými tématy, jako jsou nenávist, láska… Jeho hry, to je kontrast světla a tmy, neustálý vnitřní svár hrdinů, a konkrétně v případě Romea a Julie ještě přidejme souboj generací, což je taky zásadní aktuální téma. Rodiče si nerozumějí s dětmi, nedokážou najít společnou řeč, stejně jako ji nenalézají znepřátelené rody Monteků a Kapuletů. Tam už si můžete dosadit cokoli, Rusy a Ukrajince, válku a mír obecně. Když jsme zkoušeli, říkal jsem si, že lidská nepoučitelnost je šílená, žijeme v rádoby civilizovaném světě, a přitom mezi sebou válčíme jako před 500 lety. Shakespeara jde zkrátka aplikovat na kteroukoli dobu, je věčný jako láska, což je samozřejmě hlavní téma naší hry. Láska a to, co je pro ni člověk schopen obětovat.“
Tanečníkem na půl úvazku
Oskaru Hesovi přinesla role Romea i novou možnost zúročit to, v čem je mimořádně silný, a tím je pohybová složka hereckého projevu. Na scéně bude bojovat nejen silou ducha, ale v šermířských soubojích, které piloval s Rosťou Novákem, principálem Cirku La Putyka. Pohybové nadání uplatnil také v populární taneční soutěži StarDance, jejíž třináctou řadu v roce 2024 vyhrál. S profesionální tanečnicí Kateřinou Bartuněk Hrstkovou po boku absolvoval na podzim loňského roku i StarDance Tour, sérii tanečních show, s níž projel šest velkých měst a šest velkých arén, v jejichž hledištích usedly tisíce návštěvníků.
Profi tanečníkem je dnes už také on sám, s Kateřinou Bartuněk Hrstkovou vystupuje na plesech i firemních večírcích. Jaké místo teď tanec zaujímá v jeho uměleckém portfoliu? „Je to obor, který si chci do budoucna uchovat,“ připouští. „Nechtěl jsem po StarDance tu taneční kapitolu zaklapnout a odložit jako přečtenou knížku. Pomohl k tomu zájem pořadatelů, kteří nás s Kateřinou začali zvát na plesy a různé jiné akce, a tak dnes jezdíme tak třikrát čtyřikrát do měsíce po republice všude tam, kam nás pozvou. Z tance se stal můj další byznys, a když mě na bálech nebo firemních večírcích představují jako herce a tanečníka, přiznám se, že je to úplně jiný pocit než být jen za herce na scéně.“
Rozšiřuje si tím i okruh svých fanoušků? Přichází na plesy jiné publikum než do divadla? „Určitě, ale to platilo už při StarDance, kdy jsem byl půl roku každý týden v televizním prime timu a můj obličej díky tomu začali poznávat i lidé, kteří jinak do kina nebo divadla nepřijdou a nemají třeba Netflix nebo HBO. Když teďka přijedeme někam do okresního města tancovat, jsou reakce hodně vstřícné, lidé nás tam opravdu upřímně vítají a je mi to příjemné i kvůli tomu, že nejsem pořád zavřený jen v Praze, že se podívám do různých měst po republice. Spojuje se mi tak příjemné s užitečným.“
Taneční schopnosti se budou Oskarovi brzy hodit rovněž v další velké roli, která ho čeká. V červnu se promění v Tomáše Baťu, jehož bude hrát v muzikálu Klan Baťa na Letní scéně Musea Kampa. Přiznávám, že příběh vizionářského podnikatele v muzikálovém pojetí si moc nedovedu představit, a Oskar se smíchem podotýká, že on zatím taky ne.
„Scénář je ještě ve vývoji a také s hudbou se teprve finišuje, ale každý, kdo na představení na Letní scéně Musea Kampa chodí, si asi dovede představit, jak bude Klan Baťa vypadat. Tenhle rok je pro mě každopádně rokem výzev. Jednou z nich je Romeo, druhou muzikálový Baťa. Řekl jsem si, že vyjdu úplně ze své komfortní zóny a půjdu vstříc projektům, kterým jsem se dosud bránil a říkal si, že je nezvládnu. Muzikál k nim patří, i když jsem ho vystudoval. Takže chodím na stepařské tréninky a začal jsem docházet i na hodiny zpěvu, zpátky ke svému profesorovi z konzervatoře Tomáši Neumannovi. Zase se do toho postupně dostávám a začínám mít zpěv v oblibě, ale ještě před půl rokem bych mluvil jinak,“ vypráví.
Na představení pro letní scénu na Kampě začne intenzivně pracovat na jaře, zatím zůstává soustředěný na premiéru ve Švandově divadle. „V pracovním životě se mi fakt nevyplácí dělat víc věcí najednou. Vždycky když jsem byl rozkročený mezi dvěma projekty, vnitřně mě to úplně ničilo.“
Dějiny nejsou nikdy černobílé
Oskar Hes si sice právě dopřává natáčecí pauzu, kterou si vybral na první polovinu tohoto roku, ale na obrazovku se mezitím dostaly starší projekty, na nichž pracoval. Jedním z nich je dvoudílný film Gerta Schnirch, který v únoru uvedla v premiéře platforma HBO Max. Film sklidil skvělé ohlasy, byť zpracovává látku, jež nehladí po srsti. Bylo právě téma, které původní bestseller Kateřiny Tučkové předložil, důvodem, proč v jeho adaptaci chtěl hrát?
„Vlastně ano, knihu jsem sice nečetl, ale věděl jsem, že jde o téma odsunu Němců z Československa, o kterém se u nás moc nemluví, navíc jsem znal Kateřinu Tučkovou, která ve Švanďáku dělala dramatizaci románu Bratr spánku. Lákala mě taky spolupráce s režisérem Tomášem Mašínem, s nímž se známe od filmu Bratři. Výhodou bylo, že Tomáš už ví, jak pracuju. Ale musím říct, že mě neobsadil kvůli známosti, musel jsem na regulérní tříkolový casting, stejně jako ostatní uchazeči.“
Už zmíněné drama Bratři, oceněné Českým lvem jako film roku 2023, bylo tematicky ožehavé. Oskar Hes si v něm zahrál odbojáře Josefa Mašína, který se za komunistického režimu doslova prostřílel na Západ. Českou společnost bratři Mašínové dodnes polarizují, stejně jako téma, jež otevírá román a film Gerta Schnirch. Jaký názor si konkrétně na poválečné vysídlení Němců vytvořil sám Oskar?
„Nevím, jestli měli Češi právo na to vyhnat tisíce Němců ze země, která byla i jejich domovem. Vím jen, že to bylo strašné. Rozumím motivacím, ale neobhajuju je. Nikdy se nebudu stavět na jednu, nebo na druhou stranu. Jsem herec, který hraje svěřenou postavu. I případ bratrů Mašínových, které jste zmínil, je podle mě třeba vidět prizmatem doby, v tomhle případě dvou zločinných režimů 20. století. Asi bych taky nebyl netečný k tomu, že mi nacisti zastřelili otce a komunisti pověsili kamarády, taky bych se chtěl pomstít. Nejsem žádný vyznavač Mašínů, ale na druhou stranu kdybych nesouzněl s motivacemi těch kluků, tak bych tu roli nemohl hrát. Chápu je, i když nevím, jestli bych se na jejich místě zachoval stejně. Naštěstí na to nemusím hledat odpověď.“
Ani postava, již ztvárnil ve filmu Gerta Schnirch, není černobílá. Za války byl Karel Černý odbojářem, po válce komunistickým aparátčíkem a v době politických čistek v padesátých letech zmizel neznámo kam.
„Ani Karla a jeho počínání si sám nijak neobhajuju. Snažil jsem se hledat jeho motivace, ale jak už jsem řekl, jsem herec, to je moje role, sloužím tomu příběhu. Jsou kolegové, kteří hrají Hitlera, a třeba Jude Law bude ve filmu Čaroděj z Kremlu hrát dokonce Putina, ale pochybuju, že by si ho sám pro sebe chtěl nějak obhájit. Vždycky půjde hlavně o to, aby herec pochopil jednání svého hrdiny, pátral po jeho motivacích,“ říká Oskar, jehož příběhy čerpající z nedávné české historie vážně nemíjejí – letos byl na Českého lva nominován za výkon v titulní roli seriálu Král Šumavy, rovněž inspirovaném událostmi v poválečném Československu.
Řekni Bohu o svých plánech…
Přestože se Oskar snaží, aby to na něm nebylo znát, je jasné, že toho má po celodenním zkoušení a natáčení teaseru k premiéře Romea a Julie docela dost. A to ho po našem rozhovoru ještě čeká focení pro e15 magazín… Téma určitého zpomalení je pro něj nejen teď hodně živé.
„Na konci minulého roku jsem měl pocit, že už je mě všude plno. Od té doby aktivně pracuju na zvolňování. Vybral jsem si dobrovolnou pauzu v natáčení, a to až do podzimu. Chtěl bych víc stíhat svůj osobní život, odpočinout si a věnovat se své partnerce, kterou jsem v poslední době moc neviděl. I proto se snažím brát míň práce, protože těžko budovat vztah, když s partnerem skoro nejste. Loni jsem asi 320 dnů v roce pracoval a teď je čas, abych to svým nejbližším, tedy partnerce, rodině a kamarádům, začal trochu vracet. A taky bych chtěl zase vidět kus světa, protože cestování miluju a nevadí mi za něj pustit korunu. Když si každý rok koupíte nové auto, šťastným vás to neudělá. Ale někam se podívat a zažít jinou kulturu, to je něco jiného. Tam mi dává smysl investovat.“
Oskar Hes
Narodil se v roce 1998 v Praze choreografovi Richardu Hesovi a tanečnici Marcele Karleszové. Vystudoval Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka. V sedmnácti debutoval v oceňovaném seriálu Pustina a definitivně prorazil díky hlavní roli ve dvoudílném televizním filmu Dukla 61. Později si zahrál ve filmu Bratři, za který byl nominován na Českého lva, a nominaci si letos zopakoval díky seriálu Král Šumavy – Agent chodec. Od roku 2020 je členem souboru pražského Švandova divadla, kde nyní účinkuje v představeních Dějiny násilí, Klec bláznů a Romeo a Julie.
Připomínám mladému herci jeho slova o tom, že letošní rok je pro něj rokem výzev. Platí to i v cestování? Oskar Hes přikyvuje. „Chystám se na svou první delší jízdu na motorce. Mám doma jednu takovou streetovou, ale Suzuki mi půjčí fakt cestovní motorku, na které vyjedu na týden až deset dnů do Rakouska, trošku se rozkoukat. Pak se chystám do Řecka na surf. Jeden můj prastrýček tam má u moře kemp, takže budu bydlet v maringotce a učit se surfovat. Na to se mega těším. A vlastně mě čeká ještě Lombok, ostrov kousek od Bali, kde se bude brzy jeden můj kamarád symbolicky ženit. Moc se těším, až vyjedu za sluníčkem. Právě to mi přijde jako vrchol luxusu, když si člověk může dovolit v zimním období vycestovat za sluncem.“
Oskar Hes zmínil cestování jako investici, přemýšlí o investování také ve finančním smyslu? „Mám kamarády, kteří investují na burze, třeba Vojta Vodochodský je do toho blázen, věnuje se daily tradingu, je to teď skoro jeho full time džob. Taky se snažím přemýšlet dopředu, investuju do všeho možného, ale zároveň chci pomoct své rodině, vrátit mamince to, co mi dala, vynahradit jí lásku a čas, co do mě vložila. Když už nějaké peníze mám, snažím se je utrácet s rozumem a ideálně právě za rodinu a cestování.“
Devadesát minut s Oskarem Hesem je u konce. Než se rozloučím s hercem, který je od počátku své kariéry hodně vidět, ptám se na to, co s jeho úspěchem zákonitě souvisí. Neobává se toho, že na tak malém trhu, jako je ten český, si všechny profesní mety „vyzobal“ moc brzy? Že by časem nemusel mít kam stoupat?
„Vždycky je kam stoupat. Za mě žádný strop neexistuje, protože člověk se učí a zlepšuje celý život, nejen jako člověk, ale i ve svém povolání. Asi je svým způsobem unikátní, že se mi spousta věcí podařila v tak raném věku, a jsem za to vděčný. Ale současně vím, že to není ani náhodou jen výsledek mojí snahy – i když kariéře věnuju obrovské procento svých sil, energie a soustředění. Ale bez lidí, kteří jsou kolem mě a stojí mi v zádech, bez nich by se mi to nikdy nepovedlo. Ať je to má partnerka, která mě podporuje jako nikdo na světě, nebo moje maminka, která za mnou taky vždycky stála,“ zdůrazňuje. A poukazuje na nepředvídatelnost herecké i životní dráhy. „Kam nás to zavede dál, jestli doprava, doleva, nahoru, dolů, dopředu nebo zpátky, to se uvidí. Ta nejistota mě na mé práci vlastně hrozně baví. Nejpošetilejší je dělat si plány – to se vám pak zaručeně všechno rozsype…“
