Ve věku 70 let dnes ráno zemřel legendární skokan na lyžích Jiří Raška. Olympijský vítěz z Grenoblu 1968 skonal v novojičínské nemocnici kolem deváté hodiny po dlouhé nemoci. Informaci potvrdila mluvčí nemocnice Hana Szotkowská.
Nejslavnější český skokan na lyžích a vítěz domácí ankety o lyžaře století byl hospitalizován delší dobu. Jednasedmdesáté narozeniny by rodák z Frenštátu pod Radhoštěm oslavil za dva týdny 4. února.
Raška vybojoval na olympiádě v Grenoblu vedle zlaté medaile na středním můstku ještě stříbro na velkém můstku. Mezi jeho největší úspěchy patřilo také vítězství na prestižním Intersporturné v roce 1971, o rok později získal bronzovou medaili na historicky prvním mistrovství světa v letech.
Svět skoků na lyžích ve skutečnosti nikdy neopustil, jen se z můstku ve Frenštátě přesunul pod něj, kde sledoval a pomáhal novým skokanským nadějím. Naposledy si sám skočil před více než 30 lety při závodech veteránů.
Loni v říjnu převzal Raška od prezidenta republika Václava Klause medaili Za zásluhy. Tehdy si stěžoval na problémy se srdcem, po operaci měl trojitý bypass.
Vítěz OH, lyžař století i předloha "sportovní pohádky"
Jiří Raška (narozený 4. února 1941 ve Frenštátu pod Radhoštěm) se do světové špičky zařadil dvěma čtvrtými místy na MS 1966 v Oslu. Týden po zlatém skoku na středním můstku získal na velkém můstku stříbro a z Grenoblu si tak odvezl celkem čtyři cenné kovy, neboť Mezinárodní lyžařská federace tehdy počítala olympijské závody i za mistrovství světa.
Jeho triumf, který znamenal pro Československo první zlatou medaili ze zimních olympijských her, inspiroval spisovatele Otu Pavla k napsání Pohádky o Raškovi, ve které například barvitě vylíčil vítězný skok národního hrdiny.
Za olympijské zlato a stříbro dostal Raška tajně 10 tisíc korun a televizi. Pravidla Mezinárodního olympijského výboru zakazovala přijetí finančních odměn, vysvětlil. Když mu vedení automobilky Škoda nabídlo vůz značky Škoda 1100 MB, také jej nemohl přijmout: Rok jsem s ním jezdil a pak jsem jej s nějakou slevou odkoupil.
Nikdy si ale nestěžoval. Vždycky jsem to bral jako sport pro chlapy, kteří mají odvahu. Nejraději jsem měl velké můstky a lety na lyžích. Ty měly své kouzlo. Povede-li se vám pěkný let, je to úplně něco jiného než se pohybovat tady na zemi, popsal svůj milovaný sport Raška, který v roce 1969 v Planici překonal výkonem 164 metrů světový rekord.
Na mistrovství světa 1970 na Štrbském Plese vybojoval Franta stříbro, o rok později ovládl prestižní Turné čtyř můstků a ze světového šampionátu v letech přivezl bronz. Neztratil se ani na OH v Sapporu 1972, kde obsadil páté místo na středním můstku a desáté na velkém. V reprezentaci vydržel šestinásobný mistr republiky dlouhých 16 let, kariéru ukončil v roce 1976 a naposledy skákal o tři roky později v Harrachově na setkání veteránů.
Za jeho úspěchy stojí také tvrdá práce pod vedením trenéra Zdeňka Remsy. Raška se hrdě hlásil k tomu, že patřil mezi takzvané Remsa Boys. Byli jsme skvělá parta. V té době jsme předběhli svět především v kondiční přípravě. Navíc u nás už tehdy byly můstky s umělou hmotou. Trénovat jsme tak mohli i v létě. Dnes zase za světem pokulháváme, řekl jednou Raška.
Po ukončení kariéry se brzy vrátil jako trenér k národnímu týmu. Seniorskou reprezentaci vedl na sklonku 70. let a poté v polovině 90., mezitím působil u juniorů. V roce 1994 Raška prodělal vážnou operaci srdce a o dva roky později po sporech s lyžařským svazem na svou funkci rezignoval. Chvíli koketoval s komunální politikou: v roce 1998 byl zvolen do frenštátského městského zastupitelstva.
Kolem skokanských můstků se nejslavnější rodák z Frenštátu pod Radhoštěm pohyboval i v posledních letech, přestože kvůli různým zdravotním problémům již nezastával žádnou oficiální funkci. V rodinné tradici pokračovali také Raškův syn Jiří i vnuci Jiří a Jan.
Sportu jsem dal vše a nikdy se z úspěchů nevznášel v oblacích, poodhalil kdysi Raška tajemství svého úspěchu. A to musel v životě překonat řadu překážek. Vedle zranění odolával i politickému tlaku, když v roce 1968 podepsal prohlášení 2000 slov. Po operaci srdce měl trojitý bypass, otřásl jím i těžký pád a konec skokanské kariéry jeho vnuka Jana Mazocha.
