Babiš selhal. Hraje si na bosse, ale u Heřmanické haldy působí jen jako další slibotechna
- Heřmanická halda zůstává jednou z největších ekologických zátěží Ostravska.
- Po letech sporů, miliardových projektů a neúspěšných pokusů stále chybí důvěryhodné řešení.
- Stát místo sebereflexe hledá viníka jinde.
Každý průmyslový region má své staré účty. Ostrava jich má víc než dost. Některé už zaplatila proměnou města, nové ekonomiky a tvrdé práce lidí, se kterými se minulost nikdy nemazala. Heřmanická halda ovšem zůstává jako časovaná bomba. Ne jako historická vzpomínka na dobu dolů a hutí, nýbrž jako dnešní problém státu, který má svého správce, právní odpovědnost a veřejné prostředky. Ovšem jeho výkon těchto pravomocí je čím dál podivnější.
Premiér Andrej Babiš u Heřmanické haldy narazil na realitu, kterou nejde ukřičet, nepomůže se vykecat v trapném videu. V opozici kritizoval sarkofág, mluvil o kšeftu a v Moravskoslezském kraji sliboval řešení. Jako premiér se na místo vrátil, jenže místo jasného plánu znovu slyšíme hlavně vysvětlování, proč je všechno složité a kdo to komplikuje. Když přišel na veřejnou debatu, lidé mu dali dost hlasitě najevo, co si o jeho lhostejnosti myslí.
Nejpohodlnějším terčem jsou právě teď vlastníci pozemků. Vypadá to dobře v politickém marketingu. Soukromník blokuje stát, hodný stát by chtěl konat, jen mu někdo hází klacky pod nohy. Jenže Heřmanice nezačaly v okamžiku, kdy majitel pozemků odmítl dát souhlas k dalším zásahům. Ten příběh běží roky a hlavní roli v něm nemá soukromý vlastník, ale státní podnik DIAMO.
Stát měl dost času
DIAMO je provozovatelem úložného místa těžebního odpadu. Báňský úřad stanovil podmínky ukončení provozu už v roce 2012. Na více než sto hektarech leží zhruba třicet milionů tun hlušiny a podle údajů DIAMA mají asi tři miliony tun hořet. Vedle toho je chemická skládka, podzemní vody, Odra, firmy, věznice a obytné části Ostravy. Stát měl dost času ukázat, že umí vlastní problém řídit.
Místo řešení ekologické katastrofy vidíme drahé pokusy, spory a narušenou důvěru. Separační linka Ostravské těžební za zhruba 270 milionů korun měla zpracovávat materiál z haldy a dát sanaci ekonomický smysl. Spor o to, jaký materiál do ní skutečně mířil, ji odstavil a otevřel nároky v řádu miliard a stovek milionů korun. Sarkofág za miliardy měl vytvořit obraz rozhodného zásahu, odborně ale narážel na zásadní pochybnosti a nakonec spadl ze stolu. Dnes se mluví o oddělovacích vzdušných stěnách, jenže u té první se objevily otázky, které stát nemůže jen vymlčet. Vrty ukázaly teploty přes padesát stupňů a zvýšený oxid uhelnatý. Pod navezeným materiálem má podle podkladů zůstávat další vrstva hořlavé hlušiny.
OKK Koksovny jako vlastník dotčených pozemků v lokalitě odmítají poskytnout souhlas k dalším pracím na oddělovacích stěnách, dokud nebude prokázána funkčnost už vybudované OVS A. Za této situace je jejich postoj zcela pochopitelný. To je normální obrana vlastníka, který se dívá na historii DIAMA, na pravomocnou pokutu za nelegální nakládání s odpady a na riziko, že další špatný krok dopadne i na jeho majetek a odpovědnost.
Heřmanice nepotřebují hledat dalšího viníka
Babiš se tomu snaží dát jednoduchý politický rámec. Jenže právě v tom selhává. Heřmanice nepotřebují další hledání viníka vedle státu. Potřebují pojmenovat, co udělalo DIAMO špatně, kolik bude stát náprava, kdo ponese odpovědnost a jaký postup obstojí technicky, právně i ekonomicky.
Před volbami měl Babiš v Moravskoslezském kraji plnou pusu „našich lidí“. Po volbách jsou ti lidé konkrétní. Bydlí vedle haldy, sledují další jednání a čekají na něco víc než politickou návštěvu s výrazem člověka, který všemu rozumí, dokud má mluvit a nemusí nést odpovědnost.
Babiš si u Heřmanické haldy hraje na bosse. Zatím ale působí jako další slibotechna v řadě. Kdyby měl Babiš řídit stát jako firmu, musel by pro absolutní neschopnost vyhodit především sám sebe.
Autor je právník a člen ODS.
