Evropské pobřeží se bortí a bere si ho moře. V ohrožení jsou proslulé pláže i pracovní místa v turistice
- V Katalánsku i Andalusii mizejí pláže závratným tempem.
- Španělsko pomalu vzdává navážení písku a hledá přírodnější řešení.
- S erozí bojují i Chorvaté, kteří se obávají, že turisté nestojí o kamenité pobřeží.
Na Španělsko zřejmě nejvíce ze všech evropských zemí dopadá klimatická změna, a platí to i pro erozi pobřeží. Španělská města každoročně svádějí s mořem tvrdé a nákladné bitvy o písek. Ekologové varují, že přílišná přímořská výstavba situaci zhoršuje a v následujících letech by v zemi mohly zaniknout desítky tisíc pracovních míst v cestovním ruchu. Eroze a zvedající se hladina moří ale ohrožují i další populární evropská letoviska včetně portugalského Algarve a pláže Pasjača u Dubrovníku.
Extrémní počasí vymílá atraktivní španělské pobřeží a jeho část si časem může vzít stoupající moře. Každou zimu pláže pustoší sílící a stále častější bouře, které maří letní rekonstrukční práce a ohrožují základy životně důležitého turistického ruchu. Symbolem marného boje se živly se staly katalánské pláže u Montgatu poblíž Barcelony, které už téměř zmizely. „Před čtyřmi nebo pěti lety jste šli na tuto pláž a písek se táhl daleko, 500 nebo 700 metrů. Teď už nezbývá víc než 20 metrů,“ řekl na jaře agentuře AFP Bruno Cambre, který na místo chodí rybařit.
Pláže lidem mizejí před očima
Schody, které dříve vedly z městské promenády dolů, teď visí ve vzduchu. Koleje do dvanáctitisícového města nyní vedou jen pár metrů od vody. „Bez pláže přijíždí stále méně lidí, a tak méně lidí platí za parkování,“ postěžovala si před časem deníku El País ochranka místního parkoviště. Stejný problém řeší další města oblasti včetně Barcelony. Devět městských pláží v katalánské metropoli ročně přijde zhruba o 30 tisíc metrů krychlových písku. Za poslední dekádu z pláží regionu zmizela přinejmenším čtvrtina tohoto žádaného povrchu.
A nejde jen o Katalánsko. Andalusie očekává, že do roku 2050 ztratí pět až 25 metrů využitelné šířky pláží. Nejvíce postiženým bude nejspíše proslulý region Costa del Sol s turistickými centry, jako jsou Málaga a Marbella. To by mohlo vést ke ztrátě tisíců až desítek tisíc pracovních míst. Španělsko proto vynakládá stovky milionů eur na obnovu písku na poničených plážích, ale už jen těžko zvládá držet tempo s mořem, které ho znovu rychle splachuje.
„Umělá regenerace již není možná. I její údržba je ekonomicky velmi nákladná a velmi neefektivní,“ tvrdí profesorka geografie na Univerzitě v Gironě Carla García Lozano. Problém je v tom, že erozi nejvíce podléhají místa, která byla uměle vytvořená nebo člověkem silně přetvořená. Naopak přirozené pláže se v létě částečně regenerují samy, mimo jiné díky nánosům z řek. V zemi se tak vedou spory nejen o další návozy písku, ale i o vlnolamy chránící pobřeží před erozí. Podle některých studií ale mění mořské proudy, a tím naopak někde brání usazování sedimentů a obnově pláží.
Španělská města zkoušejí návrat k přírodě
Organizace Greenpeace aktuálně varovala, že rozvoj měst v kombinaci se změnou klimatu dovedl španělské pobřeží k bodu zlomu. Identifikovala 194 kritických míst, která jsou v obzvláště znepokojivém stavu. Její studie tvrdí, že jen letos více než 100 pláží vyžadovalo umělou regeneraci za 246 milionů eur. Tyto zásahy jsou podle ní stále dražší a méně trvanlivé. Míní, že uplynulou zimu osm ničivých bouří naplno ukázalo, jak je tato snaha marná.
Greenpeace proto vyzývá k přechodu od regenerace pláží k řešením založeným na přírodě. Město Calafell už touto cestou jde. Odstranilo 800 metrů čtverečních promenády a dvě hráze. Podél pláže umístilo bariéry z rákosu, aby zadržely písek a vytvořily se duny. Chybějící písek doplnilo blízkým materiálem stejného typu a výsledky svého úsilí sleduje pomocí dronů.
Zatím se zdá, že tento postup alespoň částečně zafungoval. I další místa zkoušejí podobná opatření. Ruší parkoviště, vlnolamy i plážové stánky, pokoušejí se o obnovu dun, ale návrat k přírodě má své limity. Města se nechtějí vzdát promenád v historických částech.
Eroze pobřeží neznepokojuje pouze Španělsko. S ústupem pláží se silně potýká i sousední Portugalsko a i tam ho experti zčásti přičítají lidské činnosti. „Je to způsobeno hlavně výstavbou přehrad od 50. let 20. století. Velké nádrže zadržují sedimenty, které by se jinak k našemu pobřeží dostaly v mnohem větším množství,“ vysvětlil serveru Euronews profesor lisabonské Univerzity Nova João Joanaz de Melo.
Problém zhoršila i těžba písku z ústí řek a budování pevných konstrukcí na pobřeží. „Když moře narazí na skálu, místo aby se energie rozptýlila, jako je tomu v případě duny v dobrém stavu, tato energie se odráží a zvyšuje erozi v jiných oblastech,“ dodává odborník.
Problém má i Azurové pobřeží a anglické útesy
Ve Francii je erozí dotčena téměř pětina pobřeží. „Mizejí ikonické malé písečné pláže Azurového pobřeží ve tvaru půlměsíce, ohraničené skalními útvary, nezbytné pro místní biodiverzitu a cestovní ruch. Od konce 19. století ztratily zhruba 50 procent své plochy,“ konstatovala meteorologická služba EU Copernicus.
Vymílání pobřeží je velkým problémem také pro Británii, kterou trápí hlavně drolící se a hroutící se útesy včetně slavných bílých útesů u Doveru. Například v Hemsby v hrabství Norfolk, které má tisícovku domácností, se od roku 2013 zřítilo do moře nebo muselo být zbouráno 25 domů. Desítky dalších jsou v ohrožení. Na místě se vedou spory o vybudování pobřežní ochrany, která by podle některých obyvatel zdecimovala turismus.
V Devonu si během zimních bouří moře odneslo kus pobřežní silnice a poničilo řadu domů ve vesnici Torcross. Místní obyvatelé mají pocit, že úřady nečiní dost a nejsou na stále častější zkázu připravené. Také experti vyzývají k větší aktivitě při ochraně pobřežních komunit.
Boj o mořskou trávu a úpravy v Chorvatsku
Část oblíbených evropských pláží může být časem jednoduše zaplavena. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) tvrdí, že od roku 1900 stoupla globální hladina moří o 23 centimetrů. Mezi lety 2006 a 2018 se přitom zvedala tempem 3,7 milimetru ročně, což je více než dvakrát rychleji než ve 20. století. „Většina pobřežních oblastí v Evropě zaznamenala zvýšení hladiny moře ve srovnání s pevninou, s výjimkou severního pobřeží Baltského moře,“ uvedla EEA. Varuje, že do konce století by se hladina mohla zvýšit o půl metru až metr.
Server Euronews přinesl před časem přehled ohrožených míst, který zahrnuje černohorskou vesničku Sveti Stefan, Porto Giunco na Sardinii, portugalský Benagil v Algarve, ale také například norské Lofoty. Zmiňuje i pláž Pasjača nedaleko Dubrovníku. Také Chorvatsko každoročně bojuje s ústupem pláží a snaží se je pravidelně obnovovat. Odplavování pláží přitom urychlilo odstraňování porostů mořské trávy, která bránila erozi, ale nelíbila se turistům.
I zde tak dochází ke sporům mezi lidmi z cestovního ruchu a ochránci přírody, podle nichž zašla úprava pobřeží a umělé vytváření oblázkových pláží pro turisty příliš daleko. „Nemůžete mít ubytovací kapacitu pro patnáct tisíc lidí a pláže pro dva tisíce,“ řekl agentuře AFP dlouholetý starosta Primoštenu Stipe Petrina. Přirovnal to k lyžařskému středisku, které hostí tisíce lyžařů, ale nabízí jen několik set metrů sjezdovek. „V jiné primoštenské zátoce jsou kameny, ale moc turistů tam nevidím,“ dodal.
