Růst ekonomiky musí být jedním z témat dne. Ne proto, abychom se chlubili „hezkými čísly“. Pojí se s ním životní úroveň a také schopnost státu vymanit se z rychlého zadlužování. Růstu se nám podle dat nedostává. A když jsem se o těchto datech bavil s českými ekonomy, zaznělo několik hypotéz. Třeba čísla o tom, že jsme uvázli v pasti „středních příjmů“, která potkává „nové“ země EU, a nebo že Evropě utíká Amerika. Zaznělo také, že jde o dočasný stav a růst se „navrátí“.
Asi patřím spíše k pesimistům, ale na to, že se to „samo spraví“, nesázím. Rozdíl mezi dynamikou ekonomiky Polska a naší země oslabuje hypotézu „pasti středních příjmů“. Pohled na data zemí EU a USA naznačuje, že řada zemí EU má výrazně lepší výsledky než USA a nesmíme navíc zapomenout, že nezbytné snižování schodků rozpočtu růst trochu zbrzdí.
Krajané, vraťte se
Dle ekonomické teorie stojí za růstem dvě proměnné: pracovní síla a produktivita. Nedostatek „pracovní síly“ naši ekonomiku brzdí. Její kvalitu musí v budoucnu zlepšit lépe fungující systém vzdělávání. V krátkém horizontu musíme ale vsadit na „mobilizaci stávajících zdrojů“. Hlavně usnadněním zaměstnání rodičů malých dětí, což nepůjde bez zlepšení dostupnosti služeb. Velmi žádoucí je také vytvoření takových podmínek, aby se zvýšil podíl návratu mladých lidí studujících v cizině. V případě, kdy chybějící pracovní síla brzdí rozvoj firem, je velmi důležité umožnit příchod těchto lidí ze zahraničí.
Složitější je oblast produktivity, která je pevně spjatá s investicemi. Zde je zásadní vycházet z předpokladu, že cesta k růstu vede přes existenci konkurenční a dynamické ekonomiky, kde stát není vlastníkem diktujícím ceny a výrobu. Místo toho vytváří jasná pravidla a dohlíží na jejich dodržování. V oblasti investic bychom se měli snažit zaprvé zaměřit na ty nové, strategické, jejichž masivní nástup je spojen se startující transformací ekonomik na nízkoemisní. Pro podporu těchto investic musí být u nás podmínky srovnatelné s jinými zeměmi EU. A to nejen finanční. Evropská pravidla předpokládají pro řadu investic rok na získání povolení přes jedno kontaktní místo. Chceme- li uspět, nesmíme fungovat hůř.
Neméně důležitá je ale také podpora investic stávajících firem, hlavně do zmíněných strategických oblastí. Dobrou cestou může být forma superodpisů, tedy daňový odpis navýšený proti hodnotě investic, například o pětinu. Ten zaměřme na čisté energie a nové technologie. A aby firmy motivoval k rychlému rozhodování, platil by omezenou dobu, třeba dva roky.
Výsadní pozici přitom mají investice do energetiky. Ty musí, zjednodušeně řečeno, zajistit nejen bezpečné dodávky, ale také směřovat k energomixu, který pro firmy i občany poskytne energie za nízkou cenu. Tedy za cenu srovnatelnou s náklady v zemích našich ekonomických konkurentů, hlavně Německa.
Vysoce urgentní je pak maximálně zrychlit rozvoj obnovitelných zdrojů, úložišť, agregace a flexibility. A zároveň se připravit na poměrně rychlou ztrátu cenové konkurenceschopnosti výroby elektřiny z uhlí vybudováním nových flexibilních zdrojů. Není to složité, prošlo či prochází tím mnoho zemí. Pro nás „šokující“ je, že čas na uskutečnění takových změn je v jednotkách let.
EU nám pošle tisíc miliard
Transformace ekonomiky a nutné investice jsou drahé. Pokrytí jejich nákladů může být pro firmy, domácnosti i stát složité. Díky solidární podstatě EU máme k dispozici stovky miliard korun, které ale transformaci podpoří. Největším zdrojem je Modernizační fond a zdaleka ne pouze ten. V souhrnu do konce dekády Evropská unie naší zemi poskytne více než tisíc miliard korun. Tyto peníze je ale potřeba čerpat efektivně. To vyžaduje systémovou změnu od jistého rezortismu k projektovému přístupu.
Velký smysl rovněž dává digitalizace v oblasti daní. V EU vznikne standard elektronické fakturace, kterou bychom měli co nejdříve zavést. Zjednoduší život plátcům a pomůže potírání podvodů, které snižují příjmy státu. Dalším logickým cílem je konečně vytvořit jednotné inkasní místo a zjednodušený digitální portál pro správu daní podnikatelů a malých firem.
Evergreenem na závěr je samozřejmě přijetí eura. Jeho odmítání jde proti snaze urychlit růst naší ekonomiky, neboť rizika a náklady spojené s výkyvy kurzu koruny ekonomiku brzdí. V souhrnu je jasné, že naše země přišla o motory růstu, které fungovaly v minulých dekádách. Již dávno nemáme nadprůměrnou infrastrukturu, levné energie a suroviny či nízké mzdy. Uvedené, dobře realizovatelné návrhy mohou i v poměrně krátkém horizontu růst urychlit. Nevyužít je by byla velká chyba.
Autor je europoslanec za TOP 09
