Vedle konsolidačního balíčku přišel ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) s dalšími návrhy na škrty, mezi které spadá i plošné snížení platů ve veřejném sektoru o čtyři procenta. To ale podle europoslance a bývalého centrálního bankéře Luďka Niedermayera (TOP 09) není správná cesta v době, kdy reálné mzdy výrazně klesají. Úspory by hledal jinde. „Určitě máme příliš mnoho různých institucí, rozpočtových organizací, některé by se daly zrušit bez náhrady, jiné by se daly pospojovat,“ vysvětluje Niedermayer.
Schodek státního rozpočtu teď dosahuje již 274,1 miliardy. Myslíte, že konsolidační balíček v rozsahu, v jakém teď je, stačí, aby se situace výrazně zlepšila?
Největší problém není výše deficitu, ale velmi nízká transparence toho, co se děje. Rozpočet samozřejmě zahrnuje nějakou nerovnováhu příjmů a výdajů, ale je tam hrozně moc jednorázových vlivů typu energetické krize. A to jsou věci, které příští rok vypadnou. Proto bych řekl, že největším problém je, že nevíme, kde jsme.
Takže myslíte, že situace může být v příštím roce přirozeně lepší, než jaká aktuálně je?
Kdyby to byl jenom tento problém, tak ano. Některé příjmy spojené s energetickou krizí přijdou a výdaje by snad měly klesat. Ale minimálně já pořádně nevím, jak vláda nastavila kompenzace. Jestli to bude klesat s tím, jak klesají ceny energií, nebo jestli jsou kompenzace zafixované na fiktivní cenu energie. Navíc pokud je pravda, že rozpočet počítá s příjmy z modernizačního fondu, tak to tam taky nebude.
V každém případě to, že ministr udělal první nástřel rozpočtu pro příští rok, který již počítá s první fází konsolidačního balíčku, se schodkem 235 miliard, kde zahrnul třeba snížení plateb za sociální pojištěnce, znamená, že je ve skutečnosti deficit větší, než jsme si třeba před půlrokem mysleli. Původní předpoklad byl, že je strukturální schodek někde kolem 200 nebo 250 miliard. Teď to vypadá, že po balíčku bude možná kolem 200 miliard, což je prostě velký problém.
Myslíte, že je vůbec zmiňovanými opatřeními v konsolidačním balíčku, když tedy vynechám dodatečné škrty, skutečně možné celkem získat avizovaných 150 miliard?
To nevím. Určitě existují indicie, že tam byly zahrnuty věci, které tam být nemají, například obnovitelné zdroje. Zároveň je asi potřeba se začít bavit o čistém dopadu na státní rozpočet. Jsem rád, že chce vláda odpovědně schodek korigovat, ale zároveň rostou některé výdaje. Některé jsou naprosto nutné jako výdaje na obranu, některé jsou správné jako výdaje na školství, ale některé prostě jenom rostou. Určitě bude čistý dopad na změnu strukturálního schodku mnohem menší než 150 miliard. Řekl bych, že se začíná hrát o to, jestli se vládě podaří snížit strukturální schodek opravdu výrazně pod 200 miliard. TOP 09 už na začátku vlády řekla, že by chtěla, aby byl na konci volebního období ve výši jednoho procenta HDP. Teď už si člověk dovede představit i vyšší částku, ale kdybychom se bavili o strukturálním schodku přes 200 miliard, tak se bavíme opravdu o velmi vysokém schodku.
Podívejte se na rozhovor s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou
Ptám se na to i proto, že třeba na trhu práce se často skloňuje například zrušení daňové výjimky na benefity, což je samozřejmě velmi malá součást balíčku, ale vláda předpokládá, že tak ušetří 1,4 miliardy korun. Firmy však avizují, že by v takovém případě benefity výrazně omezily, nebo až zrušily.
Ale pracovní trh je opravdu na své kapacitě. Není to jenom tak, že zaměstnavatelé určují mzdy, ale i lidé mají větší možnost než kdy jindy hlasovat nohama. Málokterý zaměstnanec by si nechal sociální benefity odebrat. Dokonce bychom mohli argumentovat, že pokud by zaměstnanci byli v silné pozici a zajistili by si kompenzaci benefitu v odpovídající protihodnotě ve mzdě, tak státu dokonce odvedou víc, protože benefity se teď využívají kvůli menšímu zdanění. Čili bych byl opatrný na tenhle argument. Největší problém je v balíčku v těch velkých položkách.
Ještě jeden slon v místnosti je, a to že vysoká inflace má samozřejmě pozitivní dopad na rozpočet. Velká část příjmů se vám velmi rychle indexuje na vyšší inflaci, ale stát je krátkodobě schopný některé položky nezvýšit. To znamená vlastně dosáhnout jejich reálného poklesu, ale tahle situace by prostě neměla trvat dlouho. Ono je něco jiného, pokud bychom snížili rozpočet na tužky, auta a pohoštění, což je asi v pořádku, nikdo proti tomu nic nemá, ale pokud snížíte reálně rozpočet na silnice, tak to znamená, že místo deseti kilometrů silnice postavíte devět a to není dobrá cesta. Problém je tedy v tom, že ještě úplně nevíme, jak jsou důsledky inflací promítnuté. Já si třeba myslím, jakkoli jsem v pravém politickém spektru, že by měly být indexované různé limity pro dávky. To bude ještě další věc, která rozpočtu dlouhodobě radost neudělá.
Největší nejistotou je snížení dotací
Říkáte, že největší problém je podle vás u těch větších položek, jaké to jsou?
Rozdělme dva problémy. První je, jestli balíček stačí na to, abychom se dostali do bezpečnější zóny. Zdá se, že dost indicií ukazuje že ne. Máme ovšem velký časový problém, protože tím, že se letos teprve balíček připravuje a začíná platit příští rok, tak je ta doba strašně krátká. V souvislosti s balíčkem se nemluví o tom, že jakmile se začnete bavit opravdu o větší fiskální restrikci, tak to zpomalí ekonomický růst. Což je nepříjemné ekonomicky, fiskálně i politicky. Čili i kdybychom nyní věděli, že by ten balíček měl být vyšší, neznamená to, že je možné ekonomicky smysluplně zvýšit korekci pro příští rok.
A uvnitř balíčku jsou prostě nějaké nejistoty, největší je asi snížení dotací. Ono je ale celkově velmi málo položek, na kterých stát může snížit deficit a které se nikoho nedotknou. Naše diskuze je vychýlená v tom smyslu, že zvýšení daní je drahé a snížení výdajů levné, ale ono to tak úplně není. Balíček dospěl k nějakému politickému kompromisu, který asi z hlediska ekonomických dopadů není úplně optimální, ale to je holt politika.
Myslíte, že větší dopady balíčku uvidíme až v roce 2025?
Už v roce 2024, protože si myslím, že nastoupí většina daňových a samozřejmě výdajových věcí. Zřejmě se to ještě sejde s korekcí, se kterou teď ministr financí chce přijít, protože se mu zdá, že je situace horší, než si myslel. A to je.
Ve škrtech ministr financí počítá například s tím, že ve školství ušetří třicet miliard. Je to vůbec možné?
Velká instituce je schopná najít v zásadě mzdové úspory, které se obvykle nestávají tím, že snížíte lidem mzdu. V současnosti, když došlo k obrovskému poklesu reálných mezd, není dobrý nápad o jejich snížení uvažovat. Určitě se dají nějaké úspory najít, velmi bych ale pochyboval, že jsou to desítky miliard.
Snadno můžete najít úspory v provozu. Naše policie si nemůže dovolit provozovat ferrari, nakoupit BMW a nejdražší škodovky, protože tenhle stát na to nemá. Čili si myslím, že není zásadní problém výrazně snížit provozní náklady, ale myslím si, že opravdu podstatné snížení nákladů na provoz státu vyžaduje hodně práce a trvá dlouho. Pokud provádíte opravdu velkou restrukturalizaci, kde lidi propouštíte, máte nejdřív jednorázový náklad a potom až realizujete úsporu.
Osobně si nemyslím, že spousta lidí, kteří pracují pro stát, nemá co dělat. Spíš jsou případy, kdy dělají agendu, která by se dala spojit. Máme příliš mnoho různých institucí, rozpočtových organizací, některé by se daly zrušit bez náhrady, jiné by se daly pospojovat. Jenže to znamená zaplatit náklady na likvidaci a obávám se, že času není moc.
Levnější a horší stát
Máte nějaké konkrétní případy organizací, které by podle vás šlo zrušit bez náhrady nebo spojit?
Zní to nepopulárně, ale existují spousty státem financovaných výzkumných institucí, které by šlo podle mě spojit. Vzpomínám si z roku 1998, kdy jsem začínal, na Výzkumný ústav pro zúrodnění zemědělských půd Praha, pobočka Brno. Ideální by samozřejmě bylo dát těmhle institucím nějaký čas a říci, že pokud jsou schopné fungovat na bázi grantového privátního financování, tak mohou existovat. To ale prostě trvá dlouho. Není to jednoduché a vyžadovalo by to hodně let, abychom se nedostali ke státu, který bude jenom levnější a bude fungovat ještě hůř.
Nicméně škrty do platů státních zaměstnanců zasahují, nebude to mít zásadní dopad na ekonomiku?
Myslím si, že ve školství existují možnosti úspor, ale nemůžou jít na úkor kvality školství a ta přece jenom do určité míry s platy souvisí. Možnosti plošných úspor určitě existují, ale není to tak jednoduché, že snížíme všem platy o pět procent. Nastavit cíl na snižování nákladů mi dává smysl. První rok se s tím instituce pravděpodobně vyrovná nakoupením levnějších počítačů a zredukováním různých cest.
Tam se ale asi nevezme třicet miliard.
Myslím si, že se bavíme o desítkách procent úspor těchto položek, protože ty se u nás tradičně indexují, tedy neustále rostou, a protože se chtějí dočerpat, tak se dočerpávají. To by proto podle mě měla být věc, co by měla fungovat napříč celým veřejným sektorem. Čím dřív to vláda vyhlásí, tím menší je pravděpodobnost, že ty tužky někdo rychle nakoupí.
Myslíte, že v otázce snižování platů ještě ministr couvne?
Je nešťastné mluvit o platech, mnohem smysluplnější je mluvit o nákladech na práci. Také existuje možnost zredukovat externisty nebo šetřit na věcech, které stát outsourcuje. Musíme s tím ale být opatrní. Řadu sociálních služeb realizuje stát tak, že dává peníze různým neziskovkám, které je zajišťují. A ty služby jsou důležité, bylo by úplně katastrofické najednou vypnout peníze na drogovou prevenci nebo nízkoprahové kluby. Krátkodobě jsou peníze jenom v provozních výdajích.
Záleží na struktuře balíčku
Kolik občany budou tyhle úspory stát?
Všichni známe populisty, kteří rozdávají peníze, jež nemají, ale úplně stejný populismus jen naruby je ten, který snižuje příjmy státu a neumí je nahradit výdaji. Obrazně řečeno z toho nespím, protože opravdu umazat jenom 150 miliard, což je asi něco přes půlku toho schodku, znamená, že to prakticky každého stojí patnáct tisíc. Rodina má průměrně dva až tři členy, bavíme se opravdu o obrovských částkách.
Je to bolestivé, ale je to určitá cena za to, že část lidí volí politiky, kteří se touhle cestou vydali. Celá společnost by měla udělat hodně pro to, aby se tahle epizoda už jen tak neopakovala. Bohužel tam nejsme, protože dlouhodobě u nás není podpora v pevnějších fiskálních pravidlech, které by systémové prohloubení dluhu brzdily, a zároveň je bohužel politika nastavená tak, že velká část voličů tleská někomu, kdo rozdává peníze, které nemá, nebo snižuje daně, které neumí vykompenzovat.
Je to samozřejmě bolestivé pro lidi i ekonomický růst, ale záleží na tom, jak je korekce rozložená do jednotlivých částí společnosti. Když výrazně snížíte příjem lidí z nižších středních vrstev, tak jim nezbyde nic jiného než výrazně snížit spotřebu, což samozřejmě zbrzdí HDP. Dokonce je můžete demotivovat, protože se začnou blížit na dohled od sociálních dávek. Když snížíte příjem lidí z nejvyšších příjmových vrstev, tak u nich pravděpodobně omezíte jejich akumulaci úspor. Samozřejmě to druhé má menší dopad na růst ekonomiky, není tedy jedno, jak je balíček strukturovaný do různých částí ekonomiky.
Myslíte, že se měl balíček víc zaměřit na progresivní zdanění u mezd?
Ano. Ale není to jenom tahle část. Mezi ekonomy je dobře známo, že je velký problém nízkého zdanění kapitálu. To vede k tomu, že daňové příjmy honíte v oblastech, které jsou ekonomicky víc negativní. Zase je ale tady fér přiznat, že státy v tom nemají úplnou suverenitu.
My se můžeme domluvit, že bychom chtěli korporátní daň 25 procent a zdá se nám to rozumné, ale v okamžiku, kdy okolní země budou mít korporátní daň 18 procent, tak pravděpodobně přijdeme o nějaké investice. Považuju proto za velký úspěch dohodu OECD, která dala patnáctiprocentní minimální daň pro největší podniky. Bohužel ale ta autonomie států v nastavování zejména kapitálového zdanění nebo zdanění veškerých příjmů, které jsou relativně snadno převoditelné, je velmi malá.
Takže si myslíte, že by v tuhle chvíli stát zdanění právnických osob ani víc zvýšit nemohl?
Zvýšení, které oni udělali (vláda navrhuje zvýšení daně z příjmů právnických osob ze stávajících 19 procent na 21 procent – pozn. red.), je podle mě jedna z těch bezesporu správných částí balíčku. Je nakalibrovaná bezpečně, ekonomiku nepoznamená.
Ale třeba u kapitálových výnosů by byl prostor pro větší zdanění. Pak ovšem vzniká velké riziko, že se lidé pokusí příjmy přesunout do jurisdikcí, kde zůstanou velmi málo daněné, což je Achillova pata dnešního moderního světa.
Jak nahlížíte na řadu daňových výjimek, jako je třeba nulová daň na knihy nebo tiché víno bez spotřební daně?
To je neodůvodnitelné a stejně tak je neodůvodnitelné, aby noviny měly 21 procent, časopisy dvanáct a knihy nulu. Samozřejmě by bylo hodně nešťastné, kdyby parlament začal balíček cupovat, to by bylo špatné, protože je od vlády odpovědné a odvážné, že to dělá. Potřebujeme se dostat spíš na větší než nižší snížení deficitu, ale myslím si, že tyhle drobné věci se musí odstranit. Třeba to tiché víno podrývá kredibilitu celého balíčku.
Luděk Niedermayer (57)
- Absolvoval obor teoretická kybernetika, matematická informatika a teorie systémů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita).
- V minulosti působil jako člen bankovní rady České národní banky, ve které zastával v letech 2000 až 2008 funkci viceguvernéra.
- Od roku 2014 je poslancem Evropského parlamentu za TOP 09.
