Digitální euro má pomoci krotit inflaci i nastartovat ekonomiku
Digitální euro je na spadnutí, protože jsme mu blíže než kdy jindy. Zároveň je ale na spadnutí, protože se nám může hodit, pokud to všechno kolem nás, tedy evropská ekonomika, spadne.
Na konci ledna se sešla komise Evropské unie pro ekonomické a měnové otázky, známá jako ECON, spolu se zástupcem Evropské centrální banky (ECB). Probrali vývoj evropského příkladu digitálních měn centrálních bank, tedy digitálního eura. Hlavní zpráva z celého setkání je důležitější, než by se mohlo zdát z toho, jak málo se o ní mluví. Na digitálním euru se pracuje, na jaře bychom měli znát jeho podobu, v létě se bude testovat a na podzim bude rozhodnuto, zda by ještě v letošním roce měl přijít legislativní návrh pro jeho uvedení do života. Následné legislativní kolečko může být ještě relativně dlouhé a skutečné uvedení do praxe tudíž letos nejspíš nehrozí, ale všechno je mnohem blíž, než se ještě nedávno zdálo.
Digitální euro není nic jiného než peníze vydávané přímo centrální bankou. Drtivá většina peněz dnes vzniká v obchodních bankách a teorie říká, že pokud by si centrální banka vzala část měnové zásoby k sobě pod přímou kontrolu, mohlo by jí to pomoci lépe cílit inflaci a zajistit lidem zvláštní novou formu hotovosti.
Pro běžného člověka to není nic, co by napřímo postřehl. Pouze se pravděpodobně v jeho bankovnictví, ať už na přepážce, v telefonu, či na webu, objeví vedle běžného a spořicího účtu ještě jeden účet, kterému budeme říkat digitální euro. ECB ale také zvažuje, jestli nevyvinout svou vlastní aplikaci, která by přístup k běžnému účtu u centrální banky zjednodušila. Spousta dalších zemí už prozkoumává a testuje, jestli by se jim tato novinka také nemohla hodit.
Jak přesně bude digitální euro vypadat, se dozvíme dle ECB už letos na jaře. Poté se mohou začít psát paragrafy. Jeden paragraf bude obzvlášť zajímavý, protože se mnoho lidí obává toho, abychom nenaběhli s penězi na účet u centrální banky, která pak digitální euro může různě naprogramovat. Tím je typicky myšleno, že by peníze třeba na konci roku expirovaly, aby nás to donutilo je nedržet, ale utrácet. V zápise ze schůzky je ale jasně napsané, že digitální euro nikdy nebude programovatelné a toto nebude možné. Dá se takovému slibu věřit?
V rozvinutém světě, kam eurozóna rozhodně patří, je hlavním důvodem zavádění digitálních peněz centrálních bank hledání nového nástroje měnové politiky. Něčeho, co nám pomůže lépe nastartovat ekonomiku v době pádů a lépe krotit inflaci, když se utrhne ze řetězu. K tomu je ale zapotřebí alespoň ta nejzákladnější programovatelnost peněz, tedy nastavovat na nich úrok. Ten by klidně mohl být tak vysoký, že by ho obchodní banky nabízet nemohly, případně silně záporný. Výhoda centrální banky oproti komerčním bankám je v tom, že na rozdíl od nich jí nejde o zisk a nemůže zkrachovat.
Debata o digitálním euru je naprosto zásadní, protože existuje významná šance, že euro v dohledné době přijmeme. Není to tak jen pozorování toho, co dělají okolní země platící eurem, ale jednou i dost možná naše budoucnost. I kdybychom ale euro nikdy nepřijali, ostrá změna měnové politiky našeho nejvýznamnějšího obchodního partnera nás tak či onak ovlivní.