Europoslanec Niedermayer chce na Evropu uvalit daň za průmyslovou revoluci
- Niedermayerův koncept „předšpiněno“ trestá Evropu za prosperitu z dob průmyslové revoluce.
- Historická vina za emise vede k drastické dekarbonizaci a ztrátě globální konkurenceschopnosti.
- Ideologie sebeobviňování podle Brucknera paralyzuje EU a brání jí hájit vlastní ekonomické zájmy.
Když někdo podlehne aktivismu klimatické viny, je schopný projevit bezmeznou myšlenkovou tvořivost. Hodně ostrým případem je europoslanec za TOP 09 a bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Jeden z předních českých bojovníků za klimatickou neutralitu bez ohledu na dopady na životní úroveň a prosperitu přišel v minulých dnech s originálním nápadem:
Ve vysílání ČT24 a poté na svém profilu na síti X rozvedl myšlenku, že Evropa vytvořila od začátku průmyslové revoluce dramaticky nejvíce emisí ze všech. Proto už si teď nemůže dovolit žádné další emise. Má takzvaně „předšpiněno“. „Evropská unie vypustila od začátku průmyslové revoluce (1750) do ovzduší více emisí než celá Čína, i když má Čína třikrát víc obyvatel,“ napsal politik. „Podíl EU na historických emisích přesahuje 16 procent. Celá Evropa je na necelých 30 procentech, což je dokonce víc než podíl USA,“ pokračoval.
Pak si hraje s čísly a srovnává podíl na historických emisích s podílem, který má Evropa na celosvětovém výkonu solárních a větrných elektráren. Vyhodnocuje ho na 15 až 20 procent. Tedy podle něj srovnatelný s podílem na oněch historických, kumulovaných emisích.
A pak přijde se skutečně průlomovou větou. „Populární česká teze, že se ‚snaží jenom EU‘, tedy kulhá. Ve skutečnosti intenzita našeho úsilí odpovídá tomu, kolik jsme toho v minulosti do ovzduší vypustili,“ uzavírá svou myšlenku Luděk Niedermayer.
Historická zátěž?
Máme tady tedy nový nápad jakýchsi historických emisních kont načítajících, kolik si jednotlivé země mohou dovolit vypustit škodlivin. Nebo emisních kreditů za minulost, případně, chcete-li, odpustků za minulé emise. Na Evropu se tedy pokouší uvalit daň za minulou prosperitu, kterou si jiní, protože nebyli tak vyspělí jako Evropané, neužili. A to vše proto, aby si teď mohli užít emisní bonanzu. Zatímco Evropa bude draze dekarbonizovat a ničit si ekonomiku a prosperitu vysokými cenami energií.
Připomeňme, že před touto vlnou energetické krize byla cena elektřiny v Evropě o 158 procent vyšší než v USA. U plynu to bylo dokonce o 345 procent. Srovnání s Čínou jsou ještě dramatičtější. To jsou data Evropské unie z Draghiho zprávy o konkurenceschopnosti, která ten pád popisuje.
Stranou už nechme, že bezemisním zdrojem je také jádro, kde má Evropa podíl na celkové světové produkci jaderné energie kolem 30 procent. Kdybychom jen toto připočetli do Niedermayerovy číselné hříčky s historickými emisemi versus bezemisním snažením, ukáže se, jak je úplně mimo. A tak by se dalo položit hodně dalších argumentů. Počínaje tím, že z průmyslové revoluce, která se zrodila v Evropě, dramaticky profitovala značná část světa, kde se rovněž zvedla životní a civilizační úroveň.
Nebezpečná ideologie
Mimořádně nebezpečné už je ale samotné myšlení ve stylu historických vin. Velmi oblíbené u progresivní levice v řadě dalších témat. Především u migrace. O historickou vinu za kolonialismus byla opřena víra v povinnost Evropy otevřít se bezbřehé migraci. Následky vidíme v drsné podobě od Německa přes Francii po Velkou Británii dodnes.
Velmi trefně to popisuje francouzský filozof Pascal Bruckner v knize Tyranie viny z roku 2006. Rozebírá v ní sklon evropských společností k neustálému sebeobviňování a sebemrskačství. Evropa se podle něj stala posedlou svými historickými hříchy, čímž se oslabuje. A paralyzuje to společnost ve schopnosti správně jednat v současnosti. Z viny se stává jistý druh patologie, která brání Evropě hájit své zájmy a svou prosperitu.
Luděk Niedermayer to dotahuje ještě dál. Do kategorie viny řadí i technologický rozvoj po průmyslové revoluci. Je to mimořádně nebezpečný styl myšlení, který vede do úpadku. Soupeři Evropy v globální konkurenci musí mít z europoslance Niedermayera obrovskou radost.
