Glosa Petra Peška: Prezidentova cena
Před úterní schůzkou v Lánech to v případě osudu šéfa antimonopolního úřadu Petra Rafaje vypadalo na dvě jednoduché varianty.
Buď prezident Miloš Zeman vyslyší žádost premiéra Babiše a vicepremiéra za koaliční ČSSD Hamáčka a předsedu ÚOHS odvolá, anebo ne. Zeman opět ukázal, že dokáže na politické šachovnici hrát i sofistikovanější hru.
S Rafajem, který je považován za chráněnce hlavy státu, se chce nejdřív sejít. „A potom k tomu sdělí svoje stanovisko,“ komentoval prezidentův postoj premiér Babiš. A vicepremiér Hamáček reagoval slovy, že „potom se tedy nějakým způsobem prezident rozhodne“.
Kolem antimonopolního úřadu se v poslední době dělo tolik podivností, že výměna jeho vedení zní jako logický krok. Tady se ale ukazuje, že jde i o něco jiného. Jednak o vliv v konkrétních důležitých úřadech. A zároveň o celkové projevení síly jednotlivých ústavních činitelů.
Neboli Miloš Zeman chtěl opět ukázat, že nebude jen slepě plnit požadavky členů vlády. Byť jde o premiéra a vicepremiéra (a ministra vnitra), navíc šéfy dvou koaličních stran. Osud předsedy antimonopolního úřadu se tak po dohadech o odvolání či jmenování některých ministrů stal dalším mocenským bojištěm. Není prvním a nejspíš ani posledním.
