Cenu Švédské centrální banky na paměť Alfréda Nobela, zkráceně „Nobelovu cenu za ekonomii,“ letos získala americká ekonomka Claudia Goldinová. Ocenění si podle výboru Goldinová zasloužila za svůj výzkum postavení žen na trhu práce, zejména toho amerického.
Jedním ze zjištění Goldinové je, že zapojení žen do trhu práce v uplynulých několika stoletích nejprve klesalo a následně zase začalo růst: industrializace na počátku 19. století vedla k tomu, že vdané ženy více zůstávaly doma, přičemž k obratu směrem k jejich rostoucímu zapojení vedlo až posilování sektoru služeb začátkem minulého století.
Goldinová v této souvislosti poukázala na významnou roli změn nejen ve struktuře ekonomiky, ale i ve společenských normách ohledně role žen v domácnosti a rodině. Významné bylo také rostoucí vzdělání žen a nástup antikoncepce, která jim nabídla nové možnosti v plánování kariéry.
Vedle míry zapojení žen do ekonomické aktivity zkoumá Goldinová ještě příbuzné téma: rozdíl v odměňování mezi muži a ženami včetně vývoje tohoto rozdílu v čase. V současných datech Goldinová nachází rozdíl v odměňování i v rámci téhož zaměstnání, přičemž tento rozdíl vzniká zejména s narozením prvního dítěte.
Goldinová prokazuje, že tento rozdíl je výrazný zejména v těch zaměstnáních (například na manažerských postech), kde se předpokládá pracovní nasazení po dlouhé hodiny včetně nocí nebo víkendů bez možnosti si práci přesouvat v čase – což jsou požadavky, které se ženám s jejich větší odpovědností za domácnost, děti a seniory splňují hůř.
Tento poznatek by mohl budit dojem, že platové rozdíly, které nelze zdůvodnit rozdílem ve vzdělání nebo zkušenostech, mají přece jen věcný základ, a to v neochotě nebo neschopnosti žen „být na značce“, kdykoli to zaměstnavatel požaduje (určitá „sankce za rodičovství“ se dá vysledovat i u mužů, kteří zůstanou na otcovské dovolené).
Práce Claudie Goldinové ale bohužel naznačují i existenci „čisté“, ničím nezdůvodnitelné pohlavní diskriminace: vědkyně například zjistila, že přijímání hudebnic do symfonických orchestrů zesílilo po zavedení „slepých“ přehrávek (kdy uchazeči a uchazečky hrají za oponou).
Význam práce Claudie Goldinové je dle mého soudu nejen v jejích konkrétních zjištěních, ale i v tom, že svou prací ukazuje, jak lze k podobným potenciálně velmi výbušným tématům přistupovat s chladnou hlavou, s využitím objektivních dat.
Claudia Goldinová
Narodila se v roce 1946. Během studia na prestižní University of Chicago se – mimo jiné pod vlivem tamních slovutných ekonomů Beckera a Fogela (oba taktéž laureáti zmíněné ceny) – přeorientovala z mikrobiologie na ekonomii, a to konkrétně na analýzu trhu práce. Po absolvování doktorského studia ekonomie v roce 1972 postupně působila na několika dalších univerzitách a od roku 1990 je profesorkou na neméně prestižní Harvard University. Před deseti lety byla na rok zvolena prezidentkou Americké ekonomické asociace, což je poměrně dobrý indikátor pozdějšího získání Nobelovy ceny.
