Inflace poroste, dokud to budeme očekávat

Ilustrační foto.

Ilustrační foto. Zdroj: ČTK

Dominik Stroukal

Není to naše chyba, ale vliv na inflaci máme všichni. Tím, že očekáváme vysoké ceny a měníme podle toho své spotřební chování, nakonec výrobci a obchodníci zakomponují inflaci do svých cen a očekávaná cenová hladina se stane skutečností. Inflační očekávání jsou sebenaplňující.

Není tak divu, že ve chvíli, kdy naše očekávání růstu cen vystřelila vysoko nad kýžená dvě procenta, úplně se změnila debata o příčinách a řešeních jejich současného prudkého růstu.

Inflační očekávání se špatně měří. Ideální by bylo ptát se firem a domácností, ale víme, že ne každý dobře rozumí položené otázce – a odpovědi tak můžou být zkreslené. Navíc čím delší je horizont, na který se ptáme, tím obtížnější je pro firmy a domácnosti do svých úvah zakomponovat tak specifické vlivy, jako je cyklus či měnová politika. Nicméně stále platí, že to je způsob zjištění inflačních očekávání, který je nejbližší definici tohoto termínu.

Ptát se ekonomických analytiků na výsledky jejich modelů je lepší v tom, že dokonale rozumějí otázce, ale zase jsou zpravidla odtrženi od každodenní reality většiny lidí a modely jen stěží podchytí náladu ve společnosti, i když umějí lépe pracovat právě třeba s vlivy měnové politiky. Třetím způsobem je pak možnost podívat se na finanční trhy.

Poslechněte si E15 Cast s Dominikem Stroukalem:

Existují finanční deriváty, kde se prakticky sází na budoucí inflaci, a jen máloco říká o realitě víc, než když jde někdo s kůží na trh a vsadí na to své peníze. Na druhou stranu i tady je to spíš očekávání odborníků a jejich modelů než skutečné veřejnosti, jež inflační očekávání tvoří a která inflaci formuje. Nejlepší je dívat se na všechno zároveň. Odborníci čekají, že ještě za tři roky bude inflace lehce nade dvěma procenty.

Poslední zveřejněná inflační očekávání za květen 2022 u devatenácti analytiků říkají, že meziroční inflace v květnu příštího roku bude na pěti procentech a v květnu 2025 spadne na 2,3 procenta. Ještě ani za tři roky dle modelů nebudeme na cíli. I proto sazby šly na posledním zasedání staré bankovní rady ČNB nahoru. Jestli je inflace poptávková či nákladová, přestává být důležité. Musíme krotit očekávání.

Firmy si ale patrně o modelech myslí své a inflaci očekávají mnohem výš. Za rok touto dobou ji vidí na sedmi procentech, a nikoli na pěti jako odborníci. To ještě v této divoké době není takový rozdíl, ale horší je to na tříletém horizontu. Tam vedle odborných 2,3 procenta čekají firmy děsivých šest procent. To jen dokládá, jak moc se inflační očekávání utrhla ze řetězu. A je to obrovské číslo i oproti Spojeným státům a eurozóně, kde očekávání rostou, ale stále jsou jen lehce nad cílem.

Jak alespoň v tom delším horizontu ukotvit očekávání na dvou procentech? Česká národní banka nás o tom musí přesvědčit, což není snadné. Dělala to mimo jiné tím, že sazby zvyšovala razantně a překvapivě vysoko. To nám mělo ukázat, že tu máme silného hráče, který inflaci zkrotí, a není se čeho obávat. Zas tak moc nás ale zjevně nepřesvědčila.

A s přicházející novou bankovní radou, jež slovy nastávajícího guvernéra avizovala, že sazby už neprostou, to na významně padající očekávání příliš nevypadá. Část se může vyřešit sama tím, že inflace začne padat a do žil se nám vlije trocha optimismu. Očekávání by možná zkrotila i recese. Nečtěme z toho snad, že za inflaci si můžeme sami. Inflaci způsobily vlády rozhazováním a centrální banky příliš levnými penězi. To není naše vina. Oni nám teď musejí ukázat, že to s bojem proti inflaci myslí vážně, a my určitě rádi svá očekávání změníme.

Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger