Skutečné motivy Andreje Babiše, proč prodat výrobce trhavin Explosia
- Prodej Explosie může být výhodný, protože valuace zbrojařů jsou vysoko.
- Označení za stretegickou firmu ale nesnese o nic víc než jiné soukromé zbrojovky.
- Ve finále rozhodne cena, podmínky prodeje a vazby současné vlády na budoucího kupce.
Na první pohled to může vypadat zvláštně. Přesně ve chvíli, kdy začala vláda Andreje Babiše podnikat první kroky k zestátnění výrobní části elektrárenské společnosti ČEZ, přišel premiér zároveň s nápadem na prodejce výbušnin Explosia.
Firmu důvěrně zná. Do roku 2002 ji vlastnil jeho Agrofert. Nákup tehdy ve vládě Miloše Zemana prosadil ministr vnitra Stanislav Gross, Babišova tehdejší klíčová spojka na politiku. S argumentem, že tato firma je v bezpečnostně velmi nejistém světě po teroristických útocích z 11. září 2001 vysoce strategická a stát si nemůže dovolit, aby se její produkce, především známá trhavina Semtex, dostala do rukou teroristů.
Po čtyřiadvaceti letech teď ten stejný Andrej Babiš, který firmu státu prodával, tvrdí, že strategická není. A je výhodné ji prodat. Přestože bezpečnostní situace je dnes výrazně horší, než byla v roce 2002.
Politické a byznysové zájmy
Dává prodej smysl? A jaké jsou skutečné motivy? U Andreje Babiše se skutečné motivace velmi těžko odhalují. Vždy je to směs politických a osobních byznysových zájmů. Tady nepůjde o výjimku.
Hodnota Explosie stejně jako dalších zbrojovek a producentů vojenského materiálu po útoku Ruska na Ukrajinu prudce vzrostla. Jestli někdy bylo čistě ekonomicky výhodné Explosii prodat, je to teď.
Reálná cena se ovšem obtížně odhaduje. Vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček, jehož resort firmu kontroluje, tvrdí, že podle EBITDA (provozní zisk před úroky, odpisy a daněmi) naznačuje cenu 15 až 17 miliard korun. Výsledky za rok 2025 zatím nejsou k dispozici, ale o rok dříve firma vykázala EBITDA 621 milionů korun. Za loňský rok se očekává výsledek výrazně vyšší. Kdybychom ale vyšli z toho posledního známého, je Havlíčkův odhad hodnoty přinejmenším čtyřiadvacetinásobkem EBITDA.
Zároveň on i Babiš tvrdí, že stát nemá na to, aby mohl do rozvoje firmy investovat a nevlastní ani další firmy, které by s ní mohly tvořit ucelenější dodavatelský řetězec vytvářející vyšší přidanou hodnotu.
Velké světové zbrojovky nejsou státní
O Explosii mají podle dostupných informací zájem všechny české zbrojařské skupiny. STV, Colt i CSG Michala Strnada. Andrej Babiš předtím hovořil i o zájmu Francouzů, o kterém mu prý referoval prezident Emmanuel Macron. Skutečných zájemců ale zjevně bude výrazně víc, pokud se vypíše otevřená soutěž na nejvyšší cenu.
Až při pohledu na konkrétního kupce se bude dát přesně říct, jaké může mít byznysové nebo politické vztahy s českým premiérem. Zbrojařské skupiny, jejichž zákazníky jsou vždy vlády, si politické vztahy pečlivě pěstují.
Například Strnadova CSG má velmi úzké vazby na menší vládní partnery Andreje Babiše, na nichž závisí osud jeho kabinetu. Motivací k prodeji tak může být celá řada. Od klidu v koalici, kdy se bude Babišovi snáz vládnout, až po konkrétní ekonomické zájmy některých sponzorů vládních stran.
Zásadní otázka je, zda je vůbec vhodné v této chvíli Explosii prodávat. Jestli je strategická? Ano, strategická je. Ale o nic víc než jiné zbrojovky, kterých je v Česku v přepočtu na obyvatele i výkon ekonomiky opravdu hodně. A všechny jsou soukromé. Dvě největší – CSG a Colt – veřejně obchodované na burze v Amsterdamu.
I další velké světové zbrojovky jsou ze své podstaty strategické. Nejsou ale státní. Například německý Rheinmetall, s nímž se tak rád srovnává Michal Strnad a CSG, nemá žádného dominantního vlastníka. Je obchodovaný na burze. Největšími akcionáři jsou ameircké a švýcarské banky a investiční společnosti. BlackRock s 7,1 procenty, Bank of America s 4,6, Morgan Stanley se 4,4, Goldman Sachs s 4,1 a UBS se 3,8 procenty.
Podobně to platí pro další největší zbrojovky světa. Není proto důvod, aby Explosii držel stát.
Přísně regulovaný byznys s vládními zákazníky
Zbrojní obchody jsou velmi specifické, zákazníky jsou většinou státy a domovské země vydávají na vývoz zbraní licence. Takže jsou to ze své podstaty branže velmi regulované. Kdyby se v privátní Explosii dělo něco divného a majitelé se chovali nezodpovědně nebo se objevilo bezpečnostní riziko, stát vždy může zasáhnout. Bezpečnostní služby samozřejmě dění ve zbrojovkách pečlivě sledují.
Velmi podivná spíš byla složitá operace, v níž na Grossův návrh tehdy stát od Babiše Explosii vykupoval. V transakci se různě započítávaly dluhy vůči jiným firmám v rámci Agrofertu. Byla to zlatá éra, kdy se Agrofert tvořil a Babiš bohatnul.
Zestátnění firem je vždycky ze své podstaty podezřelejší než privatizace, která se odehraje průhledně a stát dostane slušnou cenu. Přestože jsme ve velmi složité bezpečnostní a geopolitické situaci, není důvod, aby stát vyráběl zbraně a provozoval plynovody a zásobníky, jako v případě Net4Gas.
