Jan Šindelář: Komunikace

Pro teoretiky komunikace a vztahů s veřejností poskytuje v poslední době dobrý studijní materiál rezort dopravy. K vidění jsou zde oba přístupy. Pochvalu zaslouží Ředitelství silnic a dálnic, které v mediální přetahované o dálnici D1 tahá jednoznačně za delší konec. Pravidelné reporty o rekonstrukci, dobře zvládnuté dopravní zpravodajství a ochota vedení mluvit přinášejí u veřejnosti body k dobru.

Zloba naopak padá na stavební firmy, které opravu mediálně bojkotují. Vyjádří se pouze tehdy, když urostlý televizní kameraman vytáhne přímo na místě někoho z meliorační roury. Obraz kauzy zpožděné opravy je tím nutně pokřivený, stížnosti a povzdechy stavebních firem na nejrůznějších odborných fórech jsou už ale pověstným „honěním bycha“. Jiným dobrým příkladem je sám ministr Zdeněk Žák, vždy ochotný odpovídat a vysvětlovat. Po trochu uzavřeném Zbyňkovi Stanjurovi je to změna.

Opačný přístup než Žák volí nový šéf Českých drah Dalibor Zelený. Jeho heslem je neříkat nikdy nic. Žaludovská otevřenost je tatam. Na závěr je nutno zdůraznit, že kvalitní komunikace nemusí nutně prezentovat kvalitní práci a hluboké myšlenky. Někdy je to dokonce v přímém rozporu. Ve státním sektoru by ale ochota měla být povinná.