Komentář Martina Čabana: Kdo střílí naslepo, trefí vlastní nohu
Když před měsícem předstupovalo po stranickém sjezdu před veřejnost nově zvolené vedení ČSSD, liboval si předseda Jan Hamáček, že delegáti zvolili pestrou sestavu. Že už vedoucí představitelé nejstarší politické strany nebudou ideově unifikovaní jako v éře Bohuslava Sobotky a že se uvnitř předsednictva budou tříbit názory v bohaté diskuzi. Je pravda, že jak se Sobotkova éra v čele sociální demokracie protahovala, odpůrci stranického mainstreamu byli mnohdy dost nevybíravě zatlačováni do pozadí.
V tom byl Sobotka přes svůj mírný zevnějšek skutečně dost šikovný a tvrdý. Nicméně ta vzývaná pestrost se teď Hamáčkovi vrací jako bumerang.
Extempore místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny během vítání ruského motogangu Noční vlci a jeho následné upocené video z posilovny, v němž se za potyčku s občanským aktivistou odmítl omluvit, není zvlášť překvapivé.
Foldyna má za sebou jako oblíbený respondent Parlamentních listů dlouhou řadu dost divokých výroků a výstupů. Dlouhodobě se jimi ve straně profiloval jako zlý muž, který „říká věci na rovinu“. Můžeme v tomto případě použít oblíbený argument Andreje Babiše a říci, že delegáti stranického sjezdu naprosto přesně věděli, koho do místopředsednické funkce volí. Věděl to i Hamáček.
Proto nelze očekávat, že by Foldynu za jeho testosteronovou epizodu čekal nějaký výrazný trest. Socialisté by tím jen popřeli to, co těsně po sjezdu hlásali. Jenže to celé ukazuje na jiný a hlubší problém. ČSSD neví, čí je.
Sice se zbavila Sobotky a jeho způsobu řízení, ale nemá plán B. A představa, že dejme tomu hejtman Martin Netolický přitáhne ke straně liberály a intelektuály, zatímco Foldyna se postará o přísun národovců a umírněnějších voličů Okamurovy SPD, je lichá.
Nepřijdou ani ti, ani oni. Jedni se leknou Foldyny, druzí Netolického. Strana může být navenek názorově pestrá za dvou podmínek – pokud jde o silnou catch-all party, která se pohybuje mezi 25 a 30 procenty, a pokud ty dvě tváře nejsou zcela protichůdné.
Janusovská dvojtvářnost strany se pak zcela přirozeně projevuje i v jednáních o vládě, přesněji řečeno v přístupu k myšlence, zda je dobrý nápad vstupovat do vlády s Andrejem Babišem.
Koaliční smlouva se už zřejmě v různých křečích zrodila, ale velká část socialistů včetně důležitých person, jako je šéf Senátu, chce pořád zůstat v opozici. Výsledek stranického referenda, které o vstupu do vlády nakonec rozhodne, je zcela neodhadnutelný.
Může zvítězit vidina podílu na moci úplně stejně snadno jako argument, že strana se po prohraných volbách hledá a hledání sebe sama se provádí lépe v opozici než ve vládě s násobně silnějším a dravým hnutím na vzestupu.
Foldynovo vystoupení ukázalo, že ČSSD bude hodně složitě hledat své voliče a je ochotná kvůli tomu pálit prakticky do všech směrů. Když ovšem něco takového děláte, reálně hrozí, že se tak jako v tomto případě střelíte do nohy.
