Komentář Petra Peška: Zoufalý tah Staňkem

Antonín Staněk

Antonín Staněk Zdroj: profimedia

Ministr kultury Antonín Staněk
2
Fotogalerie

Tahanice kolem ministra kultury Antonína Staňka mají hlavně ústavní základ, je tu ale i pozoruhodná politická rovina. Či přesněji stranická. Jeho kauza může sloužit jako učebnicový příklad toho, jaké ministry by vedení politických stran nemělo do vlády poslat. A pokud tak učiní, ať se pak nediví…

Vezměme tři základní hlediska – odborná způsobilost (aby ministr rezortu rozuměl, anebo se dokázal rychle zorientovat), mediální zdatnost (aby uměl „prodat“ své, a tedy i stranické úspěchy, a naopak nedělal přešlapy) a v neposlední řadě i stranická loajalita. U ministra Staňka došlo k narušení všech tří oblastí.

Zpočátku působil neviditelně, a pokud se o něm mluvilo, tak spíš v negativních souvislostech. Ať už šlo o účast na křtu knihy Miroslava Grebeníčka či tápání ohledně procentní výše rozpočtu rezortu kultury. A z hlediska PR šlo určitě lépe zvládnout i odvolání šéfů pražské Národní galerie a olomouckého Muzea umění, oprávněnost důvodů ponechme teď stranou. Dalo se očekávat, že tyto kroky vyvolají značný rozruch, takže ministr, jeho tým a v neposlední řadě i vedení ČSSD se na to měli argumentačně lépe připravit.

Vrchol komunikační krize ale nastal, jakmile došlo k rozhodnutí, že ministr Staněk se má poroučet z vlády. Vedení sociálních demokratů na jednu stranu hájilo jeho kroky, na druhou stranu ale podlehlo tlaku na jeho odchod. Poněkud schizofrenní pozice, navíc pro mnohé voliče nejen ČSSD zarámovaná nepřesvědčivými argumenty. A aby toho nebylo málo, nejdříve marný pokus o ministrovu vynucenou rezignaci a poté teprve návrh na jeho odvolání.

Nynější mediální přestřelky mezi ministrem a jeho „rodnou“ sociální demokracií jen celou frašku dokreslují. Slova o zradě, nedodržení slova, vylučování z jednání poslaneckého klubu a vůbec praní špinavého stranického prádla na veřejnosti jsou pro ČSSD v její nynější situaci to nejhorší.

Je to ale i výsledem neuváženého vysílání ministrů do vlády, kdy se až příliš velký ohled bral na uklidňování Hradu a vyvažování zájmů. Prezident Zeman velmi dobře vycítil, že ministr Staněk společně s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem mohou zafungovat jako trojští koně. A když si k tomu přičetl slabou argumentaci kolem odvolávání prvně jmenovaného a rozklíženost sociální demokracie, bylo pro něj lákavé takovou šanci chytit za pačesy. Což samozřejmě neomlouvá jeho chování – tedy nerespektování ústavy. Pokud by ale nedostal tak kvalitní munici, byla by i jeho palebná síla mnohem menší.