Komentář Tomáše Skřivánka: Slovenského premiéra stvořila kavárna, teď je zděšená
Čtyři měsíce vládnutí stačily, aby se vláda Igora Matoviče v očích městských voličů, tedy tzv. kavárny, znemožnila.
Když dnes zapředete v Bratislavě hovor s někým ze známých, první věta často zní: “To je hrozné co předvádějí.” Ještě před dvěma měsíci přitom jakákoliv i mírná kritika kroků vlády, třeba institutu povinné státní karantény ve špatně vybavených ubytovnách ve společnosti neznámých lidí nebo nedostatečných podpor a kompenzací podnikatelům v čase koronauzávěr provozoven, znamenala osočení ve stylu “Prosím tě, přece by si nechtěl nazpátek Fica či Pellegriniho!”
Co je za tímto posunem? Slovenská společnost zvolila v únorových volbách změnu, chtěla vládu, která změní pořádky v zemi, umožní policii a soudům vyšetřit minulé zločiny a tunelování státu, odstaví od moci zkorumpovanou vládní elitu reprezentovanou Robertem Ficem a Peterem Pellegrinim. Většinově ale přehlédla, že nejhlasitěji proti korupci křičeli velmi konzervativní politici. Velmi rychle po volbách se tak do parlamentu místo opatření na zlepšení podnikání a kompenzaci škod způsobených koronakrizí dostaly zákony za zpřísnění interupcí či snahy zakázat úplně prodej v neděli. A to je jen začátek.
Konzervativci sami jsou svým nečekaným vlivem zaskočeni a zatím jen testují, kam mohou zajít. Zároveň uvádějí, že současné rozložení parlamentu považují za neopakovatelnou šanci, kterou je třeba využít. Konzervativci, ke kterým jde počítat vítězné Matovičovo OLaNo i stranu Sme rodina předsedy parlamentu Borise Kollára, nacházejí v hodnotově-etických otázkách společnou řeč s opozičními Kotlebovými fašisty i částí Smeru Roberta Fica.
Koalice selhává i v otázce morálky. Důkazy, že zcela opsali a zamlčeli zdroje pro své diplomové práce zatím média přinesla o předsedovi vlády Igoru Matovičovi, předsedovi parlamentu Borisovi Kollárovi a ministru školství Branislavu Gröhlingovi. Všichni jmenovaní své chyby uznali. Jako důvod pro odstoupení to ale nevidí, přestože z pozičních lavic vyzývaly kvůli stejnému prohřešku minulého předsedsedu parlamentu k rezignaci.
Když k tomu přidáme, že premiér se vyhýbá diskusím s partnery i oponenty a ze všeho nejraději vše komunikuje statuty na sociálních sítích, předsedu parlamentu, někdejšího přítele hlavních mafiánů, který si letos stihl pořídit jedenácté dítě s desátou partnerkou a historky z ministerstev či úřadu vlády, kde se vládne chaoticky, bez vize a štábní kultury, je posun ve vnímání vlády elitami pochopitelný.
