Přestože inflace na svém sestupu podle posledních čísel v srpnu zdánlivě trochu zamrzla, opak je pravdou. A to přestože v dalších měsících se můžeme dočkat i opětovného vzestupu toho nejsledovanějšího meziročního čísla, což bude ale jen klamný odraz loňské pomoci státu formou dotování domácností.
Obrázek aktuálního vývoje cen je naopak velmi optimistický, protože v srpnu rostly ceny oproti červenci jen o 0,2 procenta, zatímco tři měsíce předtím to bylo stále 0,3. Což je citelné zpomalení o třetinu. ČNB i řada analytiků už vidí nepříjemný růst cenové hladiny jako minulost a předvídají, že už na počátku příštího roku bude inflace na cíli České národní banky.
Nejde jen o oddechnutí nad umoudřenými cenami, ale o zásadní důvod pro změnu politiky České národní banky, která by měla již brzy začít snižovat úroky, na což čekají jako na smilování nejen firmy, ale i hypoteční dlužníci a developeři, kteří by už potřebovali začít prodávat.
Jenže toto rozhodování o snížení úroků je ještě složitější než rozhodnutí o jejich zvýšení. Ono to má totiž své souvislosti. Už jen očekávání tohoto kroku sune korunu ke slabším úrovním kurzu. První ťafka přišla, když před týdnem polská centrální banka sundala své základní úroky o tři čtvrtě procenta a koruna se propadla k euru o více než dvacetník. Ale nyní to pokračuje, euro je za 24,60 a časy, kdy bylo i za 23,20, jsou asi nadlouho pryč.
Má to logiku, protože s tím, jak se úroky v Česku přiblíží k těm v eurozóně a ve Spojených státech, přestane být pro devizové hráče zajímavé držet zdejší dosud mnohem lépe úročenou měnu.
Z(a)tracená čísla: O kolik peněz přicházíme u banky na úrocích?
Jenže silná koruna je protiinflační repelent a centrální banku to nemůže nechávat v klidu. Zvláště v době, kdy slabší měna ještě zesiluje nepříjemný tlak rostoucích cen ropy na ceníky našich pump. Silná koruna také více lákala na nákupy za hranicemi a snižovala tržby našich obchodníků, které to nutí něco s těmi cenami dělat.
Navíc ten poslední výsledek je sice pěkný, ale že ceny byly v srpnu v průměru mírnější než v jiných měsících, je celkem obvyklé a v září to může být zase jinak. Navíc na konci roku se bude v mnoha podnicích rozhodovat o mzdách v příštím roce. A v ekonomice je stále více peněz, než je zdrávo.
O tom, kde se pokles inflace zastaví, ještě opravdu i přes sílící optimismus není vůbec jasno. Zato je asi zcela zřejmé, že naše centrální banka se bude muset brzy vrátit k devizovým intervencím a před oslabování koruny naši ekonomiku bránit. A také hodně přemýšlet, kdy k tomu snížení sazeb skutečně přikročí.
